Divemasterem na Bali: Clean Up Dive aneb čistíme Indonésii pod vodou

Zažila jsem jeden z nejlepších ponorů mého života! Takzvaný Underwater Clean Up, kdy jsme se ponořili pod molo v zátoce Padangbai a sbírali všechno, co do moře nepatří. Předcházelo tomu pár hodin v učebně a školení ohledně Project Aware – organizace zabývající se mořskými odpadky a ochranou žraloků. V podstatě nám tloukli do hlavy, jak být správný Eco Diver, jak neničit podvodní svět, ale naopak jak ho chránit a konzervovat. Omílání toho samého, jak nepoužívat jednorázové plasty, omezit konzumaci masa, recyklovat, neprodukovat příliš bordelu a čistit (nejen) pláže. Nebyly to ale informace tak úplně pro nás, ale spíš pro ty, kterým budeme tahle fakta zprostředkovávat my. Drtivá většina potápěčů má zájem o to, aby byly oceány zdravé. Voda, ryby, plankton i koráli. Ale my jsme předurčeni být těmi vzory, těmi, kdo půjdou příkladem a budou edukovat ostatní.

Například tady na Bali. Bali je mnohými považováno za ráj, ale věděli jste, že Indonésie se řadí mezi pět zemí (Čína, Vietnam, Thajsko, Filipíny), které produkují nejvíc odpadu na světě? Je to tu znát. Když si koupím balíček sušenek, je každá sušenka zabalená zvlášť ve svém vlastním plastovém obalu… Mandarinky se prodávají na kusy, každá má svůj vlastní plastový obal… Některé pláže se utápějí v odpadcích a většinu místních to nechává ledově chladnými. Na stranu druhou, je na Bali patrný velký obrat k lepšímu. Velké řetězce jako McDonald´s používají papírová brčka. Spousta restaurací balí jídla s sebou do papírových krabiček a do nápojů vkládají zásadně kovové slámky. V obchodech se k nákupu nedávají igelitky zdarma, ale za poplatek je možné si opatřit látkovou nákupní tašku. I přes to všechno, bude to chtít ještě hodně času a úsilí, najít tu správnou cestu a hlavně poučit místní obyvatele, jak je péče o planetu důležitá.

Proto naše Dive Centre organizuje pravidelné úklidové akce, nejen pod vodou, ale i na plážích. Cílem je nejen posbírat co to dá, ale hlavně jít příkladem. Když jsem byla loni na potápěčském safari, sbírala jsem všechen ten bordel ze dna a strkala ho všude, co se do kapes vešlo. Na konci ponoru jsem s sebou táhla plnou náruč PET lahví, plechovek, utopených šnorchlů… Co mi ale vyrazilo dech, bylo rozhlédnout se kolem dokola a vidět všechny ostatní potápěče, kteří udělali přesně to samé, co já. Každý bez výjimky vzal ze dna, co mohl. To byl jeden z nejkrásnějších pocitů. Vidět, že svými činy inspiruji ostatní k dobrým skutkům. A stejného efektu chceme docílit i čištěním balijských pláží a mořského dna. Kdyby se každý den zapojila všechna potápěčská centra do úklidu a každý akvanaut by sebral třeba jen jeden kus odpadku z pláže, bylo by čisto hned. Jen je potřeba to pořád zdůrazňovat a nepřestávat jít příkladem. Hlavně místním obyvatelům a jejich dětem.

Takže když nám byl v rozpisu určen Clean Up Dive, skákali jsme všichni radostí do stropu. Každý byl vybaven nějakým tím pytlem na odpadky a jeden po druhém jsme se potopili pod molo. Sbírali jsme textílie, plastové kelímky, rybářské sítě a návnady, kovové trubky, a spoustu různého jiného smetí. Ten ponor byl neobyčejný nejen ze své podstaty, ale také pro svou charakteristiku a podmořský život. Proplouvat mezi pilíři bylo jako brouzdat se vrakem, bylo to vzrušující a zábavné. Ale co nás všechny uchvátilo ze všeho nejvíc – ta obrovská škála ryb. Kdo by to byl řekl, že se na takovém nehostinném místě bude vyskytovat tak pestré seskupení vodních tvorů. Chobotnice, ropušnice, ostenci, a… moje nejoblíbenější ryby JEŽÍCI! Zůstala jsem na pár minut viset ve vodě jako opařená, protože tyhle ryby se nevyskytují úplně běžně, ba co víc, zřídka potkáte pospolu více než jednu. A tady jich na jednom metru čtverečním plavalo snad dvanáct! Obrovsky početná rodina ježíků, kteří vykrucovali ta svoje obrovská kukadla. Nemůžu si pomoct, ale tahle ryba je pro mě to nejroztomilejší, co se dá pod vodou vidět. Zulíbala bych je všechny do jedné 😊.

Co k tomu říct víc? Perfektní ponor po všech stránkách. Tedy skoro. Bylo to na můj vkus moc krátké, jen nějakých 35 minut pod vodou. Ostatně tady na Bali jsou všechny ponory šíííleně krátké. Maximálně 40 minut, a je-li to s platícími potápěči, tak kolem padesáti. Většina divemaster stážistů nad padesáti minutami obdivně vzdychne, ale já tiše pláču do polštáře, protože moje ponory v Egyptě většinou nebývají kratší než minut sedmdesát. Cokoli pod hodinu je pro mě nedostatečné. Je to škoda. Mohli bychom pod vodou zůstat o dost déle, zejména když se každý vynořujeme se stovkou barů v lahvi. To je skoro až hřích lézt na hladinu tak brzo. Ale vysvětlujte jim to ☹.