Nejnebezpečnější vodní tvorové útočí jedem i tesáky. Znáte je?

Když už si coby potápěči bezpečně osvojíme všechny podvodní dovednosti, neměly by nás nenadálé situace vyvést z míry. Co ale dělat v případě, kdy jsme konfrontováni s akvatickým životem? Je dobré vědět, že ne všichni vodní tvorové jsou životu bezpeční a že lecjaká pestrá rybka v sobě může skrývat tolik jedu, co by zabilo koně. Není od věci laicky představit ty nejběžnější jedovaté i jinak nebezpečné existence, kterým je dobré se vyhnout a připomenout, proč není dobrý nápad pod vodou na cokoli sahat. 

Soltýn (Barakuda). Foto: Rzeka RK

JEDOVATÍ

Co se týče jedovatých ryb, obecně platí, že čím krásnější nebo čím ošklivější ryba, tím jedovatější bývá. Většinou tyto druhy ryb zůstávají na jednom místě a hýbou se jen velmi zvolna. Ryba, která před vámi neutíká, dobře ví proč. Má v sobě takové množství jedu, že se bez problémů ubrání před jakýmkoli blížícím se nebezpečím. Je to velmi lákavé, dotknout se ryby plavající na dosah ruky. Ta zvědavost je obrovská a odolává se opravdu velmi těžko, když si toužíme blížící se rybu pohladit. Ale než začneme mluvit o jedovatém nebezpečí, bude na místě zmínit, proč se ničeho nedotýkat, i když jsme si stoprocentně jisti, že ryba na dotek nebezpečná není. Každá vodní duše má na svém těle slizový povlak, kterým se chrání proti vnějším vlivům, například bakteriím. Při kontaktu s člověkem se ochranný povlak naruší a ryba je pak náchylnější k infekcím, s nimiž se její imunitní systém neumí vypořádat. Toliko v kostce o nesahání 😊.

Perutýn

Jedovatých vodních tvorů je dlouhá řada. Z těch nejznámějších by kdekdo dokázal vyjmenovat třeba perutýna, homolici nebo ropušnici. Toxických živočichů však existuje mnohem víc. Některé druhy jsou jedovaté smrtelně, jiné méně, přesto dokáží výrazně ohrozit nejen dovolenou, ale především zdravotní stav. Útok takového perutýna bývá natolik intenzivní, že pod vodou zařvete bolestí z plných plic. Jeho jed obvykle neohrozí člověka na životě, ale zotavení je zdlouhavé a komplikované. Perutýn sám o sobě nemá důvod člověka napadat. Sám loví zejména v noci malé ryby a korýše a na člověka zaútočí, jen cítí-li se deptán neodbytným potápěčem nebo fotografem. Perutýn se ve spoustě vod vesele přemnožuje, proto některé země přistoupily k jeho systematické regulaci (například Kypr, který invazi perutýnů považuje za hrozbu ekosystému Středozemního moře).

Jed odrance může způsobit ochrnutí a srdeční zástavu. Odranci se spolu s ropušnicemi řadí mezi nedůvěryhodné ryby z jednoho jediného důvodu. Jsou mistrovsky maskovaní buď na korálovém útesu, nebo na písečném dně. Ke většině zranění tudíž dochází neopatrností potápěče. Ono šlápnout na „neviditelného“ odrance, totiž není vůbec složité.

Ropušnice a perutýn

Odranec pravý

Homolice

Homolice (mořský plž) láká kořist na svou líbivou ulitu s překrásnou texturou. Ve spoustě případů se jeho kořistí želbohu stává suvenýruchtivý rekreant. Bodnutí homolice dokáže člověka paralyzovat a v nejhorším případě přivodit smrt. Ani šlápnutí na ježovku není bez bolesti, která se může protáhnout i na několik dní. A vytáhnout trn z paty bývá pro běžného smrtelníka nadlidský úkol.

Roztomilí ježíci jsou na první pohled neškodní. Ale zdání klame. Přestože jsou bázliví a svými miniaturními ploutvičkami dokáží odplavat od nebezpečí závratně rychle, jsou to toxiny prošpikovaní mafiáni. Ježíci jsou známí tím, že do sebe v ohrožení nasají ohromné množství vody, aby dosáhli balónovitého vzezření a odradili nepřítele. Pokud ani jejich kulatý pichlavý zjev nezabírá, dokáží vyloučit extrémně jedovaté toxiny a útočníka usmrtit. Loni National Geographic zveřejnil unikátní video souboje ježíka s chobotnicí. Kdo z boje vyšel jako vítěz, není bohužel známo, protože filmujícímu potápěči došel vzduch v láhvi.

Zde je nabíledni otázka, jak toxiny působí na jednotlivé mořské druhy. Inteligentní hlavonožec by se dobrovolně asi nevydával na sebevražednou pouť, kdyby věděl, že je pro něj ježík jedovatý. Stejně tak na delfíny toxiny nezabírají. Právě naopak. Smrtící toxiny dostanou mladé hravé delfínky do stavu extáze. V tomto "zhuleném" stavu si roztomilí savci s nebohým ježíkem pohrávají jako s míčem.

Jedním z nejnebezpečnějších tvorů je i Měchýřovka portugalská (Portuguese Man-o-war). Ačkoli vypadá jako medúza, je to jen její vzdálená příbuzná. Respektive příbuzní. Man-o-war je trubýš, soustava organismů, které dohromady tvoří tohoto překrásného žahavce. Každý surfař, potápěč i plavec moc dobře ví, že se má tomuto shluku bolestivě žahavých chapadel na hony vyhnout. V extrémních případech totiž může i zabíjet.

Měchýřovka portugalská

Nejrychlejší laická první pomoc proti většině jedů spočívá v ponoření zasažené části těla do horké vody, kdy jed bývá teplem inaktivován. Na drobnější úrazy – například popálení medúzami či koráli - postačí kuchyňský ocet, nebo prosté polití močí. Mnohem rozumnější však bude se veškerým potenciálním nebezpečím vyvarovat. Takže až při svých potápěčských výpravách potkáte kromě výše zmíněných tvorů ještě rejnoka (trnuchu), inimikuse, nebo různé druhy chobotnic, sépií a hvězdic, dejte si pozor.

Kouzelný způsob sépiího lovu:

NEJEDOVATÍ

Osobně bych se doporučila velmi zdaleka vyhnout ostenci titan. Tahle ryba má v tlamě obrovské tesáky, které neváhá použít i proti potápěčům, zejména dostanou-li se do bezprostřední blízkosti hnízda. Ostenec se brání velmi agresivně, pronásleduje potenciální nebezpečí velkou rychlostí a kouše, co mu síly stačí. Rozkousaná ploutev, nebo nedejbože krvavé poranění, tudíž nebývá sporadické.

Ostenec Titan (Zdroj: BBC)

Je dobré se vyhnout obloukem také barakudě nebo murénám, které při blízkém kontaktu mohou bolestivě pokousat. Nepleťme si ale široké otevírání tlamy s vyhrožováním útokem. Murény cení své ostré zuby z jednoho prostého důvodu – dýchají 😊. Ve spojitosti s murénami mi jdou na mysl i mořští úhoři – ti mají kouzelný způsob útočení (na kořist samozřejmě, ne na člověka). Jukněte na video:

Žraloci jsou kapitola sama pro sebe. Obávaný velký bílý žralok (i ostatní druhy) ale většinou bývá neškodný. Člověk nespadá do jeho vyvážené diety. Pokud zaútočí, pak jen z toho důvodu, že se člověk (z pudu sebezáchovy) zachová jako oběť. Žralok hnán svými přirozenými loveckými pudy logicky kousne. To, že mu lidské maso vůbec nechutná, zjistí (bohužel pro člověka) kolikrát až příliš pozdě. Proto je absurdní zabíjet žraloky kvůli útokům na člověka. Lidé jsou sami zodpovědní za svoje činy a na svoje riziko vstupují do teritoria někoho jiného. Žralok jedná z popudu své přirozenosti. Není na tom nic agresivního a zlého. Je to vše jen a pouze potravní řetězec.

Mimochodem i žralok je součástí potravního řetězce. Nejenže si na něm s gustem smlsne majestátní kosatka, ale malé druhy žraloků bývají vítaným zpestřením jídelníčku i výše zmíněným murénám. Kdo by to do nich řekl:

Co se mě osobně týče, zatím nemám žádnou zkušenost s přímým zásahem jedovatou rybou, ani s napadením. Sem tam se proti mně rozeplave ostenec, ale zatím jsem pokousaná nebyla. Určitě by mě to zajímalo, ale naproti těmhle zážitkům asi z vlastní vůle nepůjdu 😊.