Proč potápěči nemají rádi vodu a proč se stydí za čůrání do neoprénu?
Loni jsem se zařekla, že do českých lomů už nikdy, jak je rok dlouhý, nevstoupím bez náležité tepelné ochrany, rozumějte sucháče. Ráchat se v desetistupňové vodě je o zdraví, jak tělesné, tak mentální. A hle, okolnosti tomu chtěly, že s neoprénem znovu projíždím republiku. A ten bezprostřední kontakt s živou vodou je parádní! Upřímně, nikdy jsem nedokázala pochopit, jak velké procento potápěčů ve skutečnosti nemá rádo vodu. Paradox ad absurdum. Nedají ani ránu bez suchého obleku, suchých rukavic, a kdyby to šlo, tak by rádi upřednostnili v suchu i hlavu. A to i v mořích o teplotě 22 stupňů. Nic proti tepelnému komfortu. Já sama mrznu v sucháči a tlustém podobleku už po patnácti minutách , ale paradoxně se v neoprénu jaksi taksi mentálně přepnu, že vydržím pod vodou mnohem déle. Tedy rozuměno v létě samozřejmě. A to musím říct, že mi krční dírou dost teče dovnitř. Voda místo, aby se pod neoprénem ohřívala, což je hlavní funkce neoprénu, tak si vesele cirkuluje sem a tam. Snad i proto