Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Technickému potápění jsem se vždy bránila jako čert kříži. Přišlo mi absurdní trávit „nekonečné“ množství času ve (zpravidla chladné) vodě ověšená stage lahvemi s omezenou možností pohybu a dlouhými dekompresními zastávkami. A to jen pro to, abych se podívala na dno temné přehrady, nebo do jeskyně, kde nejsou žádné ryby a život. A vida, nyní v TEKu jedu i já. Technické potápění mi dává smysl jen tehdy, je-li k dispozici na průzkum nějaký šikovný vrak v hlubinách, nebo pokud se v mořích vyskytují lákavé prohlubně a průplavy, jako třeba Blue Hole v Dahabu nebo oblouk na Elphinstone (obě místa plus mínus 55 metrů hluboko). Nicméně, spadla mi do klína příležitost vyzkoušet si být ověšená různými plyny jako vánoční stromeček, a navíc za hodně Black Friday cenu, tak proč se tomu bránit. A jak to všechno začalo? Na jaře letošního roku začal v Hurghadě projekt na konzervaci korálových útesů Ocean Quest Egypt v čele s  Ahmedem Gabrem , držitelem světového rekordu v nejhlubším ponoru. A p

Úvody do potápění, intro ponory, discover scuba diving, nebo chcete-li první seznámení s podvodním světem, bývá pro mnohé životním milníkem. Okamžikem, kdy se člověk bláznivě a nevratně zamiluje do vody. Nic už není stejné jako dřív. Chce víc. Víc vody. Jak takový úvodní ponor probíhá? Co je k němu potřeba? Je opravdu pro každého? Vrátím se časoprostorově k sobě a momentu, který zformoval moje současné bytí a životní náplň instruktora potápění. Moje první rande s potápěním proběhlo před deseti lety. Tehdy jsem v Marsa Alam poskakovala po hotelech coby ztřeštěná animátorka a jelikož hned vedle našeho animátorského stánku probíhaly první ponory v třímetrovém bazénu, bylo snadné kývnout na nabídku místních potápěčů vyzkoušet si to taky. Dostala jsem neoprén na tělo a na záda žaket k vyrovnávání tlaku, k němuž byla připevněná vzduchová láhev, kterou laická veřejnost bude znát spíše jako „kyslíkovou bombu“ (V potápěčské láhvi však není jen kyslík, nýbrž kompresorem stlačený vzduch totožný

Proč se skoro nikde neprodávají bílé neoprény? Já bych ho brala všemi deseti. Evergreenem mokrých obleků je černá a barvičky se bohužel na gumě objevují jen málo. Proč se bílému neoprénu všichni vyhýbají?  Na Amazonu bílé neoprény jsou, ale jen ve verzi 3MM a bohužel se neprodávají ve velkém. Nejsou příliš žádané a výrobci tak mají tendenci jich vytvářet méně, což logicky vede k vyšším cenám.  Přidávání barev je drahé Mokrý oblek je ve většině případů vyroben z neoprénu. Ten má černou barvu a poté je potažen nylonovou vrchní vrstvou. Opět černou.  Aby měl oblek jinou barvu, je nutné přidat více světlých vrstev nebo silnější nylon, což může zvýšit náklady na výrobu. Zase je to jen o penězích. Výroba bílých neoprénů je zkrátka dražší.  Bílá stárne rychleji Bílá barva není snadná na údržbu, projevují se u ní problémy se stárnutím, jako je změna odstínu.  V průběhu životnosti neoprénu tak může dojít k zažloutnutí nebo zešednutí, zejména pokud potápěč neoprén neustále vystavuje slun

Potápěčské safari nemusí být čistě jen o potápění. Sem tam je lepší vzít šnorchl a užít si to dění kolem jen s ploutvemi a maskou. Bez tahání hliníku na zádech a bez omezení vzduchového i časového. A přesně tak jsme konali v Dolphin House Sataya, kde jsme si v azurové zátoce dopřáli dostaveníčko s delfíny. Dolphin House Sataya je národní park, přísně střežený egyptskými zákony a organizacemi chránícími místní životní prostředí jako je HEPCA nebo Red Sea Project . Delfíni se tu pravidelně zdržují a vykonávají veškeré životní úkony, které k jejich existenci patří. A protože tu jsou tyto potvory doma, zabydlely se tu i lodě s turisty, které sem dojíždějí buď jako denní loďky z pobřeží, nebo jako safari lodě odnikud.  V zátoce není dovoleno se potápět. Pouze šnorchlovat a navíc ideálně v záchranné vestě nebo neoprénu, který nedovolí příliš hluboké zanoření na nádech. Díky tomu je možné si užít ohromné skupiny delfínů dlouholebých (Spinner dolphin) pohromadě. Delfíni jsou plašší, ovše

Mám za sebou už čtyři týdny tréninku coby průvodce na safari. Zatímco první tři plavby byly víceméně procházkou růžovým sadem, čtvrtý týden dokázal otřást celým mým potápěčským světem až do morku kostí. Nechybělo málo a mohlo dojít k hodně nepříjemný situaci. Po třech týdnech na lodi Hammerhead II (letos Red Sea Aggressor III) jsem byla přesunuta na o dost menší, nicméně stejně kouzelnou loďku Hammerhead I. Patří stejnému majiteli. Pokud vše půjde dobře, měla bych letos fungovat jako takový vykrejvač (šílený slovo) na obou lodích, když si stálá posádka průvodců bude brát volno. Tudíž bylo žádoucí, abych byla seznámena s oběma loděmi. Každá má svá pro a proti asi jako všechno v životě, nicméně právě na HH I jsem dostala obrovskou lekci, na kterou nezapomenu do konce života. Měla jsem na starosti skupinku čtyř potápěčů. Až na jednoho velmi zkušení ploutvonožci, kterých jsem se nemusela ptát na spotřebu vzduchu, ani jim připomínat, aby nechodili hluboko a drželi se v buddy týmu. Vše

Kdo kdy slyšel o Talířovce ušaté? Co to je a proč o ní ví tak málo lidí? Oblá fialková medúza není neznámá, jen se pyšní tolika jmény, že člověk neví, které si vybrat. Jisté je to, že medúza, o níž bude řeč, fascinuje nejen svou podobou, ale také zajímavými fakty. Ódu na Talířovku ušatou nelze začít jinak, než výčtem všech jejích přezdívek. Latinsky je to Aurelia Aurita, česky Talířovka ušatá, anglicky Moon Jellyfish, arabsky Bateekh el Bahr. Všechny názvy mají svá opodstatnění. V českém pojetí tato medúza připomíná svým tvarem malý či větší talíř a díky svým čtyřem „ouškům“ kolem ústního otvoru dostala přízvisko Ušatá. Angličtina tento druh mořské zvěře nazývá medúzou měsíční, neboť je zakulacená stejně jako úplněk zářící po temné noční obloze. Arabština neuznává ani talíř, ani Měsíc a svérázně medúzu nazývá Mořským melounem. Nebo mořskou kouličkou, chcete-li. Měsíc duben je pro talířovky v Rudém moři obdobím hojnosti, neboť se svévolně prolévají mořskou hladinou v tisících kusech

Když člověk opravdu chce, sny se plní. To vím už dávno. Mým snem už po několik let je průvodcovat potápěče na safari. A protože si za svými touhami jdu jako buldozer, nacházím se právě na svém prvním pracovním safari jako guide. Jak to všechno začalo. Moje úplně první safari proběhlo v roce 2017. Tehdy jsem konečně začala potápění přicházet na velkou chuť a táhlo mi na stovku ponorů. Více než co jiného jsem se chtěla potápět na vraku Thistlegorm, který jak všichni potápěči vědí, je jedna z TOP potopených lodí světa. Z Hurghady se na Thistlegorm málokdy vypraví denní loď, a tak mi nezbylo nic jiného, než se poohlédnout po safari. Našla jsem si pro začátek jen třídenní mini trip ze Sharm el Sheikhu. Neměla jsem s sebou buddyho, takže jsem záměrně chtěla jen krátkou plavbu, abych si zvykla na život na lodi. Bylo nás na lodi jen 8 potápěčů a bylo to takové hodně komorní. A tak to všechno začalo. Život na moři mi uhranul tak, že jsem se účastnila safari i v roce 2018, 2019 a několik t

Hurghada, potažmo celý Egypt, se nedávno otevřela novému projektu na množení korálů Ocean Quest, a to pod záštitou ministerstva životního prostředí i Egyptské národní banky, a hlavně s podporou místní potápěčské legendy Ahmeda Gabra. A já se účastnila jako dobrovolník. Ahmed Gabr je bývalý důstojník egyptské armády, který získal stipendium na kurz pro bojové potápěče americké armády. Je jediný certifikovaný US Combat Diver na Blízkém východě. Svou potápěčskou kariéru zahájil v 18 letech a nyní je Instructor Trainer SDI.   Mnohem známější je jako držitel světového rekordu v nejhlubším ponoru, zapsaném v Guinessově knize rekordů. Dosáhl hloubky 332,35 metrů. Už jsem o něm psala nedávno, když mi přál hodně štěstí k instruktorským zkouškám .  A právě tento pán se zasloužil o to, aby dlouholetá organizace na obnovu korálových útesů Ocean Quest Global , založila svoji větev v Egyptě. Pro její rozjezd se Ahmed Gabr a zakladatel OQG Malajec Anuar Abdullah rozhodli zapojit dobrovolníky z c