Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Slapy, Slapy, Slapy! Pořád se mi tomu nechce věřit, ale přání se vyplnilo a já jsem konečně potápěčsky „pokořila“ naši šestou největší přehradu. A moji první. Byl to můj první ponor na přehradě vůbec. Oceán, moře, lomy, řeky, (i bazény)… to všechno mám za sebou, ale přehrada se mi povedla až teď (chybí mi snad už jen rybník). Mohutně se jezdí potápět i na Orlík, ale Slapy jsou ku Praze přece jenom blíž a nejsou tak technicky náročné, takže volba přehrady byla předem daná. Bylo deštivo a na ždáňské pláži neposedávala ani noha. Prázdno vymeteno. Což bylo na jednu stranu fajn, protože nikdo nepřekážel a neskákal nám ve vodě na hlavu, na stranu druhou se trochu stydlivě doznávám k tomu, že mi čumilové dělají dobře 😊 . Výstroj jsem měla vlhkou ještě z minulého potápění. Popravdě už skoro nestíhám to všechno po každém ponoru máchat a umývat. Než na to přijde řada, už se zase někam jede. Vždycky jsem měla za to, že Slapy jsou taková „Vyšší potápěčská“ a hod...

Zažila jsem jeden z nejlepších ponorů mého života! Takzvaný Underwater Clean Up , kdy jsme se ponořili pod molo v zátoce Padangbai a sbírali všechno, co do moře nepatří. Předcházelo tomu pár hodin v učebně a školení ohledně Project Aware – organizace zabývající se mořskými odpadky a ochranou žraloků. V podstatě nám tloukli do hlavy, jak být správný Eco Diver, jak neničit podvodní svět, ale naopak jak ho chránit a konzervovat. Omílání toho samého, jak nepoužívat jednorázové plasty, omezit konzumaci masa, recyklovat, neprodukovat příliš bordelu a čistit (nejen) pláže. Nebyly to ale informace tak úplně pro nás, ale spíš pro ty, kterým budeme tahle fakta zprostředkovávat my. Drtivá většina potápěčů má zájem o to, aby byly oceány zdravé. Voda, ryby, plankton i koráli. Ale my jsme předurčeni být těmi vzory, těmi, kdo půjdou příkladem a budou edukovat ostatní. Například tady na Bali. Bali je mnohými považováno za ráj, ale věděli jste, že Indonésie se řadí mezi ...

Ve zkratce - vzala jsem si měsíc neplacené dovolené a odjela na Bali účastnit se divemaster kurzu, k čemuž jsem směřovala poslední dva roky. Ta chvíle s velkým CH právě nastala. Tímto textem otevírám seriál Divemasterem na Bali, kam budu pravidelně přispívat a komentovat, jako takový kurz na druhém konci světa probíhá. První potápěčský den na Bali za mnou! Přiletěla jsem teprve včera ráno, ale čas tu letí jak splašený a mám pocit, že už tu jsem minimálně týden. Čím začít? Když opominu dlouhatánský let do Denpasaru, kdy jsem měla zpřelámané všechny kosti a zmačkané svalstvo od nekonečného sezení, a kdy mě vedle sedící Ruska polila tomatovým džusem, bylo všechno dle plánu. Na letišti mě čekal řidič s mým jménem, takže jsem neměla daleko k tomu, abych si připaala jako Rockstar. Dostala jsem od něj dárek na přivítanou – kovovou láhev na pití od mého diving centra a uvítací dopis, kde mi sdělovali všechno potřebné prozatímní info. Měla jsem mít orientaci až druhý den, takže ...

Včera to bylo přesně sedm let, kdy jsem se poprvé potápěla ve volné vodě. V moři. Rudém. Tehdy jsem na dobu neurčitou pobývala v Egyptě a toho dne jsem si užívala volna. A jelikož jsem byla jedna ruka s místním potápěčským centrem, domluvila jsem si šnorchlovací výlet za želvami. Těšila jsem se mimořádně.  Konec října se na jihu Egypta dá přirovnat k horoucímu peklu, takže já i celé osazenstvo minibusu jsme se nemohli dočkat, až se svlažíme v mořské vodě. Naštěstí jsme nejeli vůbec daleko, jen zhruba 20 minut po pobřeží. Vykolébali jsme se na půvabné opuštěné pláži s rákosovými přístřešky, místními nazývanou  Zerib Kebir . Poté, co byly zažehnány fyziologické potřeby tepla a ochlazení, jsem se jen tak potulovala po pláži a fotila si útesy i vyvrhnuté mušle. Zčistajasna se příjemné ticho přerušované jen slabými poryvy větru prolomilo a za mnou zahalekal jeden z domorodců, zda bych si nechtěla zkusit potápění. S lahví. Cože? Já? Dosud ...