Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Včera to bylo přesně sedm let, kdy jsem se poprvé potápěla ve volné vodě. V moři. Rudém. Tehdy jsem na dobu neurčitou pobývala v Egyptě a toho dne jsem si užívala volna. A jelikož jsem byla jedna ruka s místním potápěčským centrem, domluvila jsem si šnorchlovací výlet za želvami. Těšila jsem se mimořádně.  Konec října se na jihu Egypta dá přirovnat k horoucímu peklu, takže já i celé osazenstvo minibusu jsme se nemohli dočkat, až se svlažíme v mořské vodě. Naštěstí jsme nejeli vůbec daleko, jen zhruba 20 minut po pobřeží. Vykolébali jsme se na půvabné opuštěné pláži s rákosovými přístřešky, místními nazývanou  Zerib Kebir . Poté, co byly zažehnány fyziologické potřeby tepla a ochlazení, jsem se jen tak potulovala po pláži a fotila si útesy i vyvrhnuté mušle. Zčistajasna se příjemné ticho přerušované jen slabými poryvy větru prolomilo a za mnou zahalekal jeden z domorodců, zda bych si nechtěla zkusit potápění. S lahví. Cože? Já? Dosud jsem se pod vodu pokusila dostat jen jednou

Moje září bylo potápěčsky bohaté, zejména díky egyptskému safari na trase Elphinstone – Daedalus – Fury Shoal. Hříčkou osudu jsem se ocitla na lodi plné Poláků, kde jsme jedinými „outsidery“ byli jen já a jeden finský divemaster . Zprvu jsem se obávala jazykové bariéry, ale nikdy bych nevěřila, že se lze s Poláky tak snadno dorozumět. Nakonec jsem si připadala jako mezi domácími, kteří mě úžasně přijali mezi sebe. Za ten týden na lodi jsme podnikli spoustu nočních ponorů a právě o nich tu dnes bude řeč. Přestože už za sebou nějaký ten noční ponor mám, přece jen mě právě tyto nočňáky dost vyškolily. A přelomové byly hned z několika důvodů. Spanish dancer Za prvé jsem si konečně uvědomila, jak opravdu důležité je mít s sebou kvalitní světlo a hlavně záložní svítilnu. Zřejmě mi přišlo zbytečné s sebou záložku do Egypta tahat, protože jsem byla hrdou majitelkou zbrusu nového světla o svítivosti úctyhodných 1000 lumenů. Usoudila jsem, že na noční egyptské ponory by mi jedna ba