Divemasterem na Bali: Jak asistovat při Rescue a zůstat při tom naživu

Jednou z mých povinností jako Divemaster Trainee bylo asistovat u navazujících potápěčských kurzů. Vyšel na mě Rescue kurz, což je jeden z nejoblíbenějších kurzů vůbec, protože se při něm zažije hodně srandy, ale také se naučí spoustu užitečných dovedností, protože přece jen, pod vodou chodívá o život.

Přibyli nám v dive centru dva noví členové a právě jim dvěma jsem měla sloužit jako oběť. Dost jsem se těšila, protože jako utopenec bývám bezpečně nejlepší a nic kurzantům neulehčuji. Jsem bezvládná jako mrtvola a o to těžší (realističtější) to pak pro studenty bývá.

První den kurzu probíhalo nacvičování různých záchranných technik v bazénu. Ti dva chudáci měli za úkol rozpoznávat jednotlivé problémy a vyřešit je. Takže museli poznat například, že jsem vyčerpaná, v bezvědomí, v panice, … že ztrácím závaží i kontrolu nad stavem beztíže, … že mi dochází vzduch a začínám se topit. Jak já si to užívala 😊. Nejvíc mě bavilo, když dostali pokyn, aby mě coby v kómatu dostali na hladinu a začali resuscitovat. Což je pro mě coby asistenta úplně nejsnadnější džob. Jediným mým úkolem bylo být bezvládná a nechat sebou fyzicky manipulovat. Napadá vás jednodušší způsob, jak získat zápočet? 😊.

Den utekl doslova jako voda, přestože jsme v přehřátém bazénu strávili několik hodin. Vybavovala jsem si při tom svoje vlastní rescue dva roky nazpátek, kdy jsem všechna cvičení sama prováděla při kurzu v Egyptě. Kolik jen od té doby uplynulo vody.

Následující den jsme vyjeli na moře. A to bylo samo sebou o to zábavnější. Jednotlivá cvičení už se dost přibližovala realitě, protože přece jen otevřená voda je něco jiného, než dvanáctimetrový bazén. Viditelnost a čistota vody hrály proti nám. Dohlédli jsme sotva do pěti metrů a museli proplouvat stovkami miniaturních medúzek, řas a bohužel i odpadků. Posbírala jsem do kapes, co se dalo, jenže ani tak jsem zdaleka nepobrala všechno. Nicméně, potopili jsme se pod hladinu a opět, dle včerejšího scénáře, simulovali všechny možné i nemožné trable. Takže jsem se co chvíli ocitala ve vodě bez masky, bez zátěže, s odkopnutou ploutví nebo v záchvatu paniky. Studenti byli dopředu připraveni, že budou muset rozpoznat a řešit problémy, takže byli nastražení. Zajímavější by bylo, kdyby museli přijít na problém bez očekávání čehokoli. Ale i přesto jsme se bavili.

Když na mě nacvičovali oživování a umělé dýchání, kolikrát jsem si lokla toho zelenavého slaného koktejlu. Radši ani nevědět, co za mikroby jsem pozřela 😊.

Asistovat rescue kurzu byl jeden z mých posledních úkolů k získání certifikace Divemaster. Předcházely tomu ještě finální zkoušky v průvodcování. Jinými slovy, musela jsem se postarat o celkovou organizaci dne pro certifikované potápěče. To znamená, posadit je do autobusu, stručně je informovat, jak bude den probíhat, nechat je podepsat, že vše podstupují na vlastní riziko, potom jim udělat brífink ohledně ponorů, vést ponory a zase hosty zpět v pořádku dovézt domů. Musím se přiznat, že mi asi až v půlce dne, v pauze mězi oběma ponory, došlo, že jsem za tento den "známkovaná". Měla jsem za to, že si ze mě všichni dělají srandu a jen jsou líní se všech povinností ujmout sami, ale nebylo tomu tak. Kdybych nebyla tupá, tak jsem se mohla na vše soustředit o dost lépe. Ale i tak jsem prošla. Komu by se nelíbilo dělat závěrečné zkoušky na jedné z nejpopulárnějších vrakových potápěčských destinací na světě 😊 (USAT Liberty, Tulamben, Bali). 

Dneska už můžu hrdě prohlásit, že jsem zvládla všechny nástrahy a úspěšně se probojovala až do konce. Už mi zbývá jen vyřídit nějaké papíry a dostat kartičku a mám to v kapse 😊.