Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Zažila jsem jeden z nejlepších ponorů mého života! Takzvaný Underwater Clean Up , kdy jsme se ponořili pod molo v zátoce Padangbai a sbírali všechno, co do moře nepatří. Předcházelo tomu pár hodin v učebně a školení ohledně Project Aware – organizace zabývající se mořskými odpadky a ochranou žraloků. V podstatě nám tloukli do hlavy, jak být správný Eco Diver, jak neničit podvodní svět, ale naopak jak ho chránit a konzervovat. Omílání toho samého, jak nepoužívat jednorázové plasty, omezit konzumaci masa, recyklovat, neprodukovat příliš bordelu a čistit (nejen) pláže. Nebyly to ale informace tak úplně pro nás, ale spíš pro ty, kterým budeme tahle fakta zprostředkovávat my. Drtivá většina potápěčů má zájem o to, aby byly oceány zdravé. Voda, ryby, plankton i koráli. Ale my jsme předurčeni být těmi vzory, těmi, kdo půjdou příkladem a budou edukovat ostatní. Například tady na Bali. Bali je mnohými považováno za ráj, ale věděli jste, že Indonésie se řadí mezi ...

Dnešní text bude o želvách – nejen na Bali. Netýká se tak úplně potápění, ale želvy k podvodnímu světu patří a také my potápěči jsme dychtiví všech informací o mořské i sladkovodní říši, o ochraně oceánů a o způsobech jejich konzervace. Tudíž se s dovolením ponořím do povídání o místním želvím centru tady na Bali. Myslím, že nebude od věci spoustu želvích faktů zprostředkovat, objasnit a poučit se o nich. O želvím centru na Bali jsem se dozvěděla ještě předtím, než jsem na ostrov doletěla. Vždycky si před každou cestou více či méně podrobně vyhledávám informace o atraktivních místech a činnostech, abych byla zorientovaná od první chvíle a neztrácela čas bloumáním na místě. A Turtle Centre jsem si na svůj seznam míst k navštívení zaznamenala hned jako první bod. Hned ráno mého prvního dne volna na Bali jsem si přes místní „Uber“ GoJek objednala dopravu na skútru a zamířila na poloostrůvek Serangan , což je zapadákov nehorázných rozměrů, ale aspoň mají ...

Poslední tři dny byly vcelku náročné na uchopení situace. Z hlediska divemaster kurzu. V prvém případě jsem byla pověřená vést ponor osmi lidí v poměrně divočejších podmínkách, než je obvyklé. Druhá situace vyžadovala poradit si s vyhledáváním ztracených předmětů pod vodou. A poslední případ se týkal zmapování potápěčské lokality. Když to vezmu popořádku, nejprve jsme se všichni divemaster adepti nalodili na – dle místních poměrů – luxusní plavidlo, ale dle poměrů mých spíše na rozkolébanou rybářskou bárku. Cílem byl ostrov N usa Penida , který je celosvětově proslulý díky výskytu velkých mant a hlavně měsíčníků Mola Mola , což je snad nejvtipnější ryba na světě. A pořádně velká. Já jsem se radši držela zpátky a moc nedoufala, že se nám poštěstí vidět něco velkolepého. Já na střety s vzácnými živočichy moc štěstí nemám. Takže jsem byla smířená s tím, že se možná objeví nějaká ta želva. Což je samo o sobě samozřejmě fantastické až na půdu. A ...

Ve zkratce - vzala jsem si měsíc neplacené dovolené a odjela na Bali účastnit se divemaster kurzu, k čemuž jsem směřovala poslední dva roky. Ta chvíle s velkým CH právě nastala. Tímto textem otevírám seriál Divemasterem na Bali, kam budu pravidelně přispívat a komentovat, jako takový kurz na druhém konci světa probíhá. První potápěčský den na Bali za mnou! Přiletěla jsem teprve včera ráno, ale čas tu letí jak splašený a mám pocit, že už tu jsem minimálně týden. Čím začít? Když opominu dlouhatánský let do Denpasaru, kdy jsem měla zpřelámané všechny kosti a zmačkané svalstvo od nekonečného sezení, a kdy mě vedle sedící Ruska polila tomatovým džusem, bylo všechno dle plánu. Na letišti mě čekal řidič s mým jménem, takže jsem neměla daleko k tomu, abych si připaala jako Rockstar. Dostala jsem od něj dárek na přivítanou – kovovou láhev na pití od mého diving centra a uvítací dopis, kde mi sdělovali všechno potřebné prozatímní info. Měla jsem mít orientaci až druhý den, takže ...