Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

V momentě, kdy Barakuda vyhlásila hromadnou exkurzi do barokomory, jsem neměla daleko k tomu, abych samou radostí a samým skákáním neprorazila hlavou až k sousedům do prvního patra. Umírala jsem touhou si ten suchý ponor vyzkoušet a dozvědět se o rizicích hloubkového potápění něco více. Simulované ponory probíhají zpravidla v pondělí odpoledne, proto jsme se před Vojenskou nemocnicí ve Střešovicích sešli právě první den nového týdne. V Ústavu leteckého zdravotnictví nás přivítala hrstka lékařů, kteří nás vybavili vězeňskými mundúry a univerzálními beztvarými pantoflemi. Čekala jsem standardní župany, přece jenom jsme zaslechli, že má být v komoře střídavě vedro a zima. Ale nakonec to byly jen takové plátěné hadráky. Koneckonců doktoři musejí vědět, že nám to bude uvnitř té vzduchotěsné buňky stačit. Těsně předtím, než nás do barokomory zavřeli, jsme dostali stručný brífink, co se s námi bude dít, s podrobným popisem pocitů a výkyvů nálad. Jen si představte, že se ve dv

Dostala se mi do ruky knižní novota z rybího království, která by se z fleku dala považovat za pravou ruku nejen potápěčů, ale i rybářů a akvaristů. Z tohoto důvodu bych ji tady na blogu chtěla zviditelnit, protože popisuje neuvěřitelné pikantnosti o rybách jako takových, a to především velmi zapáleně a s humorem mého gusta. Předem hlásám, že toto není PR článek a nemám z jeho psaní žádný profit 😊. Co tedy ryba ví? Ukázka z knihy: Ryby nejsou jen naživu – mají životy. Nejsou to pouhé věci, ale bytosti. Ryba je jedinec s vlastní osobností a vztahy. Může plánovat a učit se, vnímat a inovovat, konejšit a pletichařit, prožívat okamžiky potěšení, strachu, hravosti, bolesti a (domnívám se) i radosti. Ryby cítí a ryba ví. Jako potápěč musím říct, že jsem nesčetněkrát pod vodou navázala s rybami kontakt . Nejvíce asi s malými kněžíky, kteří jsou velmi zvědaví a kolikrát jsme si několik minut hleděli tváří v tvář. I když jsem se pokusně otáčela ve směru hodinových ručiček, r

Že je v mořích a oceánech spousta bordelu, to je dnes už obecně známé. Díky médiím a sociálním platformám se stalo moderním o problémech znečištění vod mluvit a díkybohu i jednat. Kosmetické firmy propagují opalovací krémy, které svým složením neublíží korálovým útesům. Vyrábějí hygienické produkty bez silikonu, parabenů, plastových mikročástic, apod. Omezují plastové obaly a nahrazují je rozložitelnými či recyklovatelnými materiály. Samotní konzumenti se snaží žít co nejvíc eko / bio a vyhýbají se jednorázovým obalům, nakupují na farmářských trzích, recyklují, vyrábějí si kosmetiku doma. Přesto to nestačí. Vody sladké i slané neustále čelí milionům tun odpadu. Zbavovat se odpadků jejich prostým odhozením do řeky je stále velmi populární. A teď se nebavíme jen o jihovýchodní Asii, ale třeba i o Středozemním nebo Rudém moři. Ta magičnost zbavení se odpadu navždy, zadarmo a bez práce jen jeho hozením do hlubin, je zkrátka příliš lákavá. Důsledky zajímají málokoho. Lom Velká Amerik