Divemasterem na Bali: Krev, pot a slzy... a bazén

Dnešní den se může kvalifikovat jako den, kdy jsem si sáhla skoro až na dno 😊. Fyzické. Rozkaz zněl jasně – od rána budou po celý den probíhat vodní dovednosti v bazénu. Jako bývalý plavčík a poloviční ryba jsem se cvičení ve vodě vůbec nebála, právě naopak. Tohle bych měla zvládnout levou zadní.

Ostatně všemi kroky už každý z nás jednou prošel. V základním potápěčském kurzu Open Water. Lišil se akorát čas, který od té doby uplynul. Konalo se to také jen na studentské úrovni, zatímco nyní jsme museli všechny úkony provést na stupni profesionálním s odpovídající demonstrací. Takže si třeba profesionálně sestavit výstroj, sundat si masku pod vodou, zbavit se zátěže, atp. Což o to, vypadalo to všechno hodně jednoduše, horší bylo na nic nezapomenout a udělat všechny kroky dle správného pořadí. Zvorala jsem, co jsem mohla, i celkem triviální buddy check. Za to bych si nafackovala. Ale na svou obranu musím říct, že bezchybný nebyl nikdo z nás 😊. Za každý úkon jsme navíc dostávali předběžné hodnocení od jednoho do pěti bodů (5 je nejlepší výkon). Takže aspoň víme, kde přidat, abychom při finálním skórováním dostali plný počet.

Po obědě, kde se dle očekávání objevily nudle a rýže (co taky jíst jiného v Asii) jsme hupsli do bazénu znovu. Voda byla šíleně vyhřátá na 32 stupňů. Skoro to připomínalo lázeňský pramen, než osvěžující bazén. Takže jsem si gratulovala, že jsem se prozíravě nenavlékla do neoprénu, ale jen do lycry, abych předešla spálení od slunka. I tak mi ale svítí rudě horší čelo (minimálně zítra budu muset chodit celý den v kšiltovce). Ve vodě nás čekalo plavání pod vodou na nádech, plavání na čas na 400 m a patnáctiminutové splývání. Prvně jmenované jsme zvládli mávnutím ruky. Následovalo splývání. Tady už jsme si po celém dni ve vodě začali pomalu sahat na výše zmíněné dno. Ono splývat ve vodě po dobu třinácti minut nebylo nejlehčí, ale zvládnout se to dalo. Mnohem horší byly poslední dvě minuty s rukama nad hladinou. To jsem si regulérně pomyslela, že se utopím, protože mě tíha vlastního těla stahovala dolů jako kámen. Už už jsem myslela, že to vzdám a požádám o náhradní termín, ale ve chvíli, kdy se odpočítávaly poslední vteřiny, jsem už věděla, že to dám. Srdce mi bušilo jak o závod. Nikdy bych nevěřila, že to může být tak fyzicky náročné. Zkuste si to někdy 😊.

A na závěr 400 metrů plavání. Bazén není z největších, má snad jen kolem dvanácti metrů na délku, takže si to představte plavat sedmnáctkrát sem a tam jako blázen. Naštěstí nám povolili plavecké brýle. Těšila jsem se, protože se při plavání cítím jistá v kramflecích a je to pro mě spíš relax než workout. Zvládla jsem to za 11 minut a 39 sekund. Není to asi úplně nejhorší výkon, ale podle standardů PADI jsem získala jen 2 body z pěti. Kdybych se vešla pod jedenáct minut, hned bych dostala o bod víc. Jsem na sebe naštvaná. Kdybych znala to časování dopředu, dala bych si víc záležet. Na sto procent jsem určitě neplavala, tím jsem si jistá. Mohla jsem mít o bod víc :(.

Náročnej den, to se musí nechat. Ale na druhou stranu jsem ráda, že už mám několik věcí za sebou a pomalu si odškrtávám položky na seznamu povinných činností. Zítra je volný den pro všechny, takže se celé osazenstvo diving centra chystá na beach party. A to z jednoho prostého důvodu – půlka týmu je ode dneška oficiálními instruktory potápění! Skvělá práce. Co se mě týče, já si čím dál víc uvědomuji, že instruktorem asi nikdy nebudu. Já se potápím kvůli rybám a mořskému životu a to mi dává strašně moc. Učit někoho, jak si sundávat masku nebo jak vyrovnávat vztlak ve vodě, není pro mě. Zaprvé na to nemám trpělivost a za druhé by mě to jen okrádalo o pozornost, kterou chci věnovat rybám 😊.

No a jaké mám plány na zítra? Kousek odsud, asi 10 minut autem je želví nemocnice. Starají se tam i o vajíčka a vypouštějí čerstvé želvičky do moře. Tam nemůžu chybět. Moc se tam těším. Pojedu hned ráno, abych pak stihla i Monkey Forest Ubud. Je to chrám v pralese, kde žije velká spousta opiček. Musím se dostat trochu do vnitrozemí, do zeleně. Zatím si jako na Bali vůbec nepřipadám. Ocitám se na jediném balijském místě, kde není příroda 😊. I z tohoto důvodu zatím moc nechápu, proč všichni koho znám, vynášejí Bali do nebes a lepší místo na Zemi neznají. Já si tu jako v ráji zatím nepřipadám, ale snad se to brzy zlepší. Dávám tomu šance 😊.