Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

  Jsem zase o něco dál v podvodních zkušenostech, a to díky celoobličejovým maskám. Tu laicky nejznámější těžkou kovovou retro helmu jsem si sice (vlastní vinou) vyzkoušet nestihla, ale byla mi půjčena aspoň maska jiná – ta žlutá helma komerčních potápěčů. A také celoobličejová maska na běžné potápění, díky níž jsme si s buddym mohli pod vodou povídat. Na Bořené Hoře se totiž konala každoroční akce historického potápění a byla to paráda. Všechny ty staré hadičky, dejchátka a oblečky (teď mluvím jako správný divemaster 😊 ). Vše volně k vyzkoušení, takže kdo se chtěl žít do kůže legendárního J. Y. Cousteaua, měl k tomu ideální šanci. Na mě ten den čekala ona žlutá přetěžká pracovní helma. Nemusela jsem se soukat do žádných hadrových obleků, stačilo mít na sobě klasický dnešní sucháč. Na záda jsem dostala láhev s obřím závažím a na hlavu pekelně těžkou helmu s velikánským zorníkem. Měla jsem za to, že se mi v tu chvíli rozlomí krk na vícero částí, jak byla ta výstroj hmotnostně náročná

Slapy, Slapy, Slapy! Pořád se mi tomu nechce věřit, ale přání se vyplnilo a já jsem konečně potápěčsky „pokořila“ naši šestou největší přehradu. A moji první. Byl to můj první ponor na přehradě vůbec. Oceán, moře, lomy, řeky, (i bazény)… to všechno mám za sebou, ale přehrada se mi povedla až teď (chybí mi snad už jen rybník). Mohutně se jezdí potápět i na Orlík, ale Slapy jsou ku Praze přece jenom blíž a nejsou tak technicky náročné, takže volba přehrady byla předem daná. Bylo deštivo a na ždáňské pláži neposedávala ani noha. Prázdno vymeteno. Což bylo na jednu stranu fajn, protože nikdo nepřekážel a neskákal nám ve vodě na hlavu, na stranu druhou se trochu stydlivě doznávám k tomu, že mi čumilové dělají dobře 😊 . Výstroj jsem měla vlhkou ještě z minulého potápění. Popravdě už skoro nestíhám to všechno po každém ponoru máchat a umývat. Než na to přijde řada, už se zase někam jede. Vždycky jsem měla za to, že Slapy jsou taková „Vyšší potápěčská“ a hodí se spíš