Divemasterem na Bali: Jediný člověk na světě, komu se na Bali "nelíbí"

Týden jsem nenapsala ani Ň, tak honem dohnat, co se za posledních sedm dní na Bali událo. Když pominu nějaká ta základní bazénová cvičení z refresh kurzu, kdy certifikovaní potápěči trénují podvodní dovednosti po dlouhé potápěčské neaktivitě, proběhl minulý týden ve znamení potápění na otevřeném moři.

Musím přiznat, že už pět dní za sebou jen sbírám ponory, protože už nic moc nového před sebou k naučení nemám. Nastala opakovací fáze, kdy si vrývám pod kůži vedení ponorů a brífinky před samotnými ponory. A to buď s mými spolu-stážisty, nebo s reálnými lidmi. A je to báječné. Nemusím se stresovat novými úkoly, ale jen si pod vodou jedu to svoje, tzn. plavu kam chci, jak hluboko chci a jak dlouho chci a ostatní mě musejí následovat 😊. To je výhoda divemastera – řídí si ponor sám a nikdo mu do toho nemůže moc kecat. Tuhle jsem si jeden takový ponor hodně přizpůsobila sama sobě. Tady na Bali jsou hojné termokliny, kdy je jedna vrstva vody výrazně chladnější/teplejší než ta spodní/horní a rozdíl v teplotě bývá klidně i deset stupňů. Což je pod vodou výrazně znát. A já jelikož mrznu i při pětadvaceti nad nulou, tak jsem právě z důvodů zimy zrušila plánovanou hloubku ponoru do 25 metrů a vesele jsem celou dobu visela ve dvanácti metrech. Ono klepat hodinu pod vodou kosu není nejlepší a vlastně ani nejbezpečnější nápad.

Řídím ponory a potápím se denně. Já měla dosud samou smůlu, co se lokalit týče, protože na mě ustavičně vycházelo jen jedno a to samé místo - Padangbai beach, výjimečně Tulamben. Což je sama o sobě fantastická balijská destinace na potápění, ale když tam jedete během týdne po páté, už to pomalu začne lézt na nervy. Proto jsem využila možnosti interview v diving centru, kdy jsme všichni postupně došli do kanceláře a byli jsme vyzpovídáni, jak se nám kurz líbí, co by se mohlo zlepšit, jaké máme připomínky, a tak obecně. Vyklopila jsem jim, že bych se ráda podívala i na jiná potápěčská místa, než jen na to jedno. Ostatně hlavně kvůli tomu jsem si pro svůj DM kurz vybrala Bali. No a co se nestalo. Hned na další den byla vypsaná lokalita Amed a Nusa Penida.

Amed mi doslova vyrazil dech. Nejenže byl odtamtud neskutečný výhled na sopku Agung, ale ta celková atmosféra byla prostě wow. Byly to moje dosavadní nejlepší ponory na Bali, tak moc mě to nadchlo. Nádherné dno poseté neuvěřitelnou spoustou korálů, a rozmanitých rybek. Želvy jsme potkali na každém ponoru. Nejnadšenější jsem ale byla z mořských okurek (sumýšů), kterých bylo na cca 5 metrech čtverečních snad devět. Devatero vypasených zdobných sumýšů na tak malém místě. Jsou to miláčci.

Nusa Penida je jeden velký sen. Ale ne kvůli korálům a pestrobarevným rybám, i když to by samo o sobě stačilo. Nusa Penida je proslulá výskytem velkých mant a měsíčníků Mola Mola. Od našeho přístavu v Sanuru je to lodí zhruba 45 minut, což je krásná doba na to si vše přichystat a smontovat. Ani manty, ani Moly jsem dosud na vlastní oči ještě neviděla, takže jsem si to samosebou moc přála, je potkat. Na slibný Manta Point, kam se manty připlouvají nechávat čistit, jsme bohužel nedojeli, protože byla špatná viditelnost a příslib mant byl v nedohlednu. Místo toho jsme zakotvili u SD pointu, kde se hojně vyskytují měsíčníci. Teď v listopadu už je po jejich sezóně, protože se ohřála voda a to měsíčníkům nedělá dobře. Proto se zdržují v hlubších chladnějších vodách. Bohužel za všechny tři ponory toho dne jsme na Molu nenatrefili. Snažila jsem se mít oči na stopkách a neustále zírala do modravé dálky, ale nic odtamtud nepřiplavalo. Mně ty velké potvory nějak nejsou souzeny. Ani manty, měsíčníci, žralok velrybí… Ale věřím, že to všechno mě jednou někde ještě čeká.

Vynechám-li potápění, docela si tady tu existenci na Bali užívám. Dopřávám si masáže za zlomek cen, které panují u nás, jezdím o volných dnech na výlety po ostrově a prostě si žiju. I tak je to ale občas boj, například když mi telefonní operátor oznámí, že moje číslo je pro místní hovory blokované, když mi banka zamítne výběr z bankomatu, protože se vyskytuji v podezřelé zemi, nebo když musím dokola jíst rýži a nudle, které bych si doma za normálních okolností nikdy neobjednala. Ale abych nekřivdila – najde se tu samozřejmě i západní jídlo, vymoženosti typu McDonald´s, KFC, Pizza Hut, Dunkin´Donuts… Hlavně, že tu mají Coca Colu. Bez té bych nepřežila ani den 😊.

Bali je strašně zajímavá a atraktivní destinace. Pro potápěče, surfaře, plážové povaleče i batůžkáře. Každý si tu najde to svoje a všem se tu líbí natolik, že vymýšlejí způsoby, jak si tu prodloužit pobyt a jak tu zůstat. Tedy, skoro všem. Já jsem asi jedna z miliónů, výjimka, která potvrzuje pravidlo. Já na Bali určitě nechci zůstat nastálo, není to pro mě místo, kde bych si dokázala představit běžný život. Nepodlehla jsem balijskému kouzlu, za kterým se všichni ti nadšenci schovávají a nepovažuji tohle místo za ráj na zemi. Pláže i ulice nejsou nejčistší, vládne tu dopravní chaos, asijské jídlo není můj styl a ze všech koutů je cítit chudoba. Když se vrátím k potápění, je to tu na Bali absurdně předražené. Za tři ponory na Nusa Penidě zaplatit čtyři a půl tisíce korun? Za to se v Hurghadě potápím na lodi celý týden. Zkrátka, Bali je super plac na dovolenou, na líbánky, či cokoli podobného. Užít si tu svých patnáct minut slávy a jet zase o dům dál. Na život to tu já určitě nevidím. Přestože, pravda, žije tu spousta „civilizovaných“ národností – hlavně Australané, kteří to na Bali mají hodně blízko, ale i Britové, Američané, v podstatě všechny možné i nemožné národnosti. To „Bali Magic“ se rozprostírá po celé zeměkouli evidentně 😊.

 Ta diverzita je na Bali možná to nejkrásnější. Stahují se sem opravdu všichni, ze všech myslitelných i nemyslitelných koutů světa. V našem DM kurzu je několik Britů, Američan, Němka, Švýcarka, Kanaďan, Belgičan, Francouz, Jihoafričan, Australanka, Mexičan, Singapuřanka, Japonec, Tajwanka a já 😊. Krom toho mezi personálem jsou Číňani a samozřejmě Balijci. Strašně mě to baví. Je tak si s nimi vykládat třeba o Fidži nebo o Macau a místní politické i ekonomické situaci. Není to hezké? Většina je ale výrazně mladší než já a logicky je přitahují jiné způsoby zábavy, než mě. Zatímco já už mám ráda svůj klid, ostatní dělají všechno pro to, aby mohli být co nejvíc spolu. Celkem logicky se tu spousta stážistů tak nějak samovolně spáruje, aniž by jim pranic záleželo na tom, že jsou tu třeba jen na dva měsíce. Žijeme přece tady a teď 😊.