Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Den 12.12.21. Tajuplné datum, kdy jsem se konečně stala instruktorem. To číslo je tak krásné, že si ho snad nechám vytetovat. Musím říct, že se mi po těle rozlil tak osvobozující pocit úlevy a zadostiučinění. Takhle nějak by se asi musel cítit Sysifos, kdyby se mu povedlo svalit svůj balvan na druhou stranu kopce. Pocity? Dojmy? Upřímně, těch emocí se během posledních 14 dnů a hlavně uplynulého víkendu vystřídalo tolik, že by ze mě měl radost nejeden psychiatr. Očekávání, nervozita, zoufalství, stres, těšení se, strach i radost. Představa, co bude, jestliže neuspěju, byla tak nesnesitelná a ponižující, že jsem si nic podobného vůbec nepřipouštěla. Přípravy na dvoudenní závěrečné zkušky byly hektické. Nepamatuju si, kolikrát jsem si před zrcadlem trénovala přednášky na jednotlivá témata potápěčské teorie, kolikrát jsem pod vodou vázala dračí smyčku a zvorala kontrolu nouzového výstupu (CESA). Milionkrát jsme trénovali resuscitování potápěče v bezvědomí na hladině ( Rescue 7 ), demonstra

Tenhle můj kurz instruktora potápění by se mohl z fleku přejmenovat na kurz Jak srazit sebevědomí nebo taky Jak skákat přes překážky . Nikdy předtím jsem si ve své potápěčské historii nepřipadala tak slabá a bezradná.   Několik týdnů už probíhají přípravy na instruktorské zkoušky. První týdny jsme se prokousávali samostudiem online a nespočetnými videocally přes Zoom , což byla neskutečná pakárna. Vzhledem k tomu, že u sebe doma nemám zavedený internet a z předplacených dat by mi za jeden call nezbylo vůbec nic, musela jsem po večerech vysedávat po hurghadských kavárnách. Což bylo všechno možné jenom ne sranda, protože večer se v kavárnách obvykle sejde celá egyptská osada, která obden sleduje fotbalový zápas a huláká do toho hlava nehlava. Velký počet lidí připojených na wifi způsobuje, že síť neustále padá, což je to poslední, co by člověk u videocallu potřeboval. Praktická cvičení ve vodě se podobají boot campu Další týdny už byly ve znamení přednášek a praktických cvičení v baz