Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Úvody do potápění, intro ponory, discover scuba diving, nebo chcete-li první seznámení s podvodním světem, bývá pro mnohé životním milníkem. Okamžikem, kdy se člověk bláznivě a nevratně zamiluje do vody. Nic už není stejné jako dřív. Chce víc. Víc vody. Jak takový úvodní ponor probíhá? Co je k němu potřeba? Je opravdu pro každého? Vrátím se časoprostorově k sobě a momentu, který zformoval moje současné bytí a životní náplň instruktora potápění. Moje první rande s potápěním proběhlo před deseti lety. Tehdy jsem v Marsa Alam poskakovala po hotelech coby ztřeštěná animátorka a jelikož hned vedle našeho animátorského stánku probíhaly první ponory v třímetrovém bazénu, bylo snadné kývnout na nabídku místních potápěčů vyzkoušet si to taky. Dostala jsem neoprén na tělo a na záda žaket k vyrovnávání tlaku, k němuž byla připevněná vzduchová láhev, kterou laická veřejnost bude znát spíše jako „kyslíkovou bombu“ (V potápěčské láhvi však není jen kyslí...

Můj status divemastera mi otevřel vrátka do Barakudy , kde jsem dostala příležitost zužitkovat svůj potápěčský um a předávat ho dál. Nedávno jsem na facebooku četla jeden strašně hezký komentář o učení potápění. Jeden z komentujících napsal toto: „Je mi 36. Dal jsem výpověď a přestěhoval se do Turecka. Jsem PADI Instruktor. Život je těžký a nevyděláš si mnoho, ale vše, co můžu říct, je „Jdi za svým snem“. Otočil jsem se ke kanceláři zády a nelituji. Před šesti lety jsem zkusil ponor na dovolené a změnilo mi to život. Pohled na svět. Stal jsem se instruktorem, abych mohl udělat totéž pro někoho dalšího. Jestliže můžu změnit byť jen jediný život, budu šťastný muž. Jdi za svými sny, zariskuj. Vždycky se můžeš vrátit, pokud se to nepovede.“ Já sama instruktorem (zatím) nejsem, a nevím, jestli vůbec někdy budu. Ale v Barakudě dostávám možnost se instruktorskému světu přiblížit a podílet se na změně životů, vezmu-li to s nadsázkou. Už podruhé jsem si vzala pod ...

Jednou z mých povinností jako Divemaster Trainee bylo asistovat u navazujících potápěčských kurzů. Vyšel na mě Rescue kurz, což je jeden z nejoblíbenějších kurzů vůbec, protože se při něm zažije hodně srandy, ale také se naučí spoustu užitečných dovedností, protože přece jen, pod vodou chodívá o život. Přibyli nám v dive centru dva noví členové a právě jim dvěma jsem měla sloužit jako oběť. Dost jsem se těšila, protože jako utopenec bývám bezpečně nejlepší a nic kurzantům neulehčuji. Jsem bezvládná jako mrtvola a o to těžší (realističtější) to pak pro studenty bývá. První den kurzu probíhalo nacvičování různých záchranných technik v bazénu. Ti dva chudáci měli za úkol rozpoznávat jednotlivé problémy a vyřešit je. Takže museli poznat například, že jsem vyčerpaná, v bezvědomí, v panice, … že ztrácím závaží i kontrolu nad stavem beztíže, … že mi dochází vzduch a začínám se topit. Jak já si to užívala 😊 . Nejvíc mě bavilo, když dostali pokyn, ...

Můj divemaster kurz už je skoro v půlce. Jsem na Bali sotva čtrnáct dní, ale připadá mi to zdlouhavé, abych pravdu řekla. Upřímně, nenaučila jsem se zatím nic moc nového, co bych ještě nevěděla. Snad jen trochu víc teorie z manuálu, jak správně demonstrovat základní dovednosti ve vodě, a taky jak si dát do kupy svoji výstroj, kterou mi místní dobráci v dobré víře nevědomky rozmontovali 😊 . Posledních pár dní jsem byla předurčena k asistování při kurzu Open Water s reálným studentem. Šlo o mladou Američanku původem z Číny a já byla doprovodem, podporou a asistentem v jednom jak jí, tak hlavně jednomu z našich instruktorů. Celý první den jsme všichni tři strávili v bazénu, kde holčina musela předvést podvodní dovednosti po řádné demonstraci instruktora nebo mě. Vyměnit si pod vodou automatiku, předvést neutrální vztlak, sundat si masku, apod. Já většinou fungovala jako taková podrž taška, ale právě to je jedna z úloh divemastera – asist...

Poslední tři dny byly vcelku náročné na uchopení situace. Z hlediska divemaster kurzu. V prvém případě jsem byla pověřená vést ponor osmi lidí v poměrně divočejších podmínkách, než je obvyklé. Druhá situace vyžadovala poradit si s vyhledáváním ztracených předmětů pod vodou. A poslední případ se týkal zmapování potápěčské lokality. Když to vezmu popořádku, nejprve jsme se všichni divemaster adepti nalodili na – dle místních poměrů – luxusní plavidlo, ale dle poměrů mých spíše na rozkolébanou rybářskou bárku. Cílem byl ostrov N usa Penida , který je celosvětově proslulý díky výskytu velkých mant a hlavně měsíčníků Mola Mola , což je snad nejvtipnější ryba na světě. A pořádně velká. Já jsem se radši držela zpátky a moc nedoufala, že se nám poštěstí vidět něco velkolepého. Já na střety s vzácnými živočichy moc štěstí nemám. Takže jsem byla smířená s tím, že se možná objeví nějaká ta želva. Což je samo o sobě samozřejmě fantastické až na půdu. A ...

Dnešní den se může kvalifikovat jako den, kdy jsem si sáhla skoro až na dno 😊 . Fyzické. Rozkaz zněl jasně – od rána budou po celý den probíhat vodní dovednosti v bazénu. Jako bývalý plavčík a poloviční ryba jsem se cvičení ve vodě vůbec nebála, právě naopak. Tohle bych měla zvládnout levou zadní. Ostatně všemi kroky už každý z nás jednou prošel. V základním potápěčském kurzu Open Water . Lišil se akorát čas, který od té doby uplynul. Konalo se to také jen na studentské úrovni, zatímco nyní jsme museli všechny úkony provést na stupni profesionálním s odpovídající demonstrací. Takže si třeba profesionálně sestavit výstroj, sundat si masku pod vodou, zbavit se zátěže, atp. Což o to, vypadalo to všechno hodně jednoduše, horší bylo na nic nezapomenout a udělat všechny kroky dle správného pořadí. Zvorala jsem, co jsem mohla, i celkem triviální buddy check . Za to bych si nafackovala. Ale na svou obranu musím říct, že bezchybný nebyl nikdo z nás 😊 . Za k...