Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Akce kulový blesk fungují skvěle a pořekadlo, že nejlepší jsou neplánované akce, platí do písmene. S Barakudou jsme totiž na odjezd do Chorvatska měli zhruba jen týden. Sešlo se nás báječných patnáct statečných, ba co víc. Až na jednu výjimku jsem mezi všemi těmi chlapy byla jediná žena. Kdo by nebral mít s sebou svůj vlastní harém? 😊 A hlavně – konečně jsem si začala pořádně užívat svého statusu divemastera. Nepřestává mě udivovat, že můžu mít jako holka mezi ostatními potápěči určitý respekt. Já osobně považuju potápění za sport spíš pro chlapy a pořád mi hlava nebere, že je spousta mužů ochotná nechat se vést, potažmo i učit od holky. Kam se podělo to bájné mužské ego, přes které obyčejně nejezdí vlak? (Nebo chtějí holku vepředu, aby jí mimoděk očumovali pozadí 😊 ). Možná jsem staromódní a koukám se na věc optikou tradičního rozdělení světa na silné a křehčí pohlaví, ale já prostě v potápění chlapy uznávám víc. Teď střílím do vlastních řad, ale osobně bych se neúč...

Týden jsem nenapsala ani Ň, tak honem dohnat, co se za posledních sedm dní na Bali událo. Když pominu nějaká ta základní bazénová cvičení z refresh kurzu, kdy certifikovaní potápěči trénují podvodní dovednosti po dlouhé potápěčské neaktivitě, proběhl minulý týden ve znamení potápění na otevřeném moři. Musím přiznat, že už pět dní za sebou jen sbírám ponory, protože už nic moc nového před sebou k naučení nemám. Nastala opakovací fáze, kdy si vrývám pod kůži vedení ponorů a brífinky před samotnými ponory. A to buď s mými spolu-stážisty, nebo s reálnými lidmi. A je to báječné. Nemusím se stresovat novými úkoly, ale jen si pod vodou jedu to svoje, tzn. plavu kam chci, jak hluboko chci a jak dlouho chci a ostatní mě musejí následovat 😊 . To je výhoda divemastera – řídí si ponor sám a nikdo mu do toho nemůže moc kecat. Tuhle jsem si jeden takový ponor hodně přizpůsobila sama sobě. Tady na Bali jsou hojné termokliny, kdy je jedna vrstva vody výrazně chladnější/teple...

Ve zkratce - vzala jsem si měsíc neplacené dovolené a odjela na Bali účastnit se divemaster kurzu, k čemuž jsem směřovala poslední dva roky. Ta chvíle s velkým CH právě nastala. Tímto textem otevírám seriál Divemasterem na Bali, kam budu pravidelně přispívat a komentovat, jako takový kurz na druhém konci světa probíhá. První potápěčský den na Bali za mnou! Přiletěla jsem teprve včera ráno, ale čas tu letí jak splašený a mám pocit, že už tu jsem minimálně týden. Čím začít? Když opominu dlouhatánský let do Denpasaru, kdy jsem měla zpřelámané všechny kosti a zmačkané svalstvo od nekonečného sezení, a kdy mě vedle sedící Ruska polila tomatovým džusem, bylo všechno dle plánu. Na letišti mě čekal řidič s mým jménem, takže jsem neměla daleko k tomu, abych si připaala jako Rockstar. Dostala jsem od něj dárek na přivítanou – kovovou láhev na pití od mého diving centra a uvítací dopis, kde mi sdělovali všechno potřebné prozatímní info. Měla jsem mít orientaci až druhý den, takže ...