Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

V minulém díle Jaké je Rudé moře z druhé strany , jsem se rozpovídala o topografii útesů, proudech, hloubkách a celkovém stavu lokalit v Saúdské Arábii. Jaké ryby se však nacházejí v Saudi?  Moje cesta coby  diveguide v Saúdské Arábii  je minulostí a tento třetí deník je jejím závěrečným shrnutím.  Žraloci v Saúdské Arábii To, co potápěče zajímá nejvíce, pokud to můžu z dosavadních zkušeností potvrdit, jsou žraloci. Saudi velmi agresivně propaguje tamní potápění coby žraločí orgie a vehemetně slibuje hejna kladivounů, žraloky tygří, hedvábné, útesové, a kdoví jaké ještě. A lidi na to velmi dobře slyší. Abych pravdu řekla, za celých pět prosincových týdnů na moři jsme viděli jen jednoho kladivouna , kterého navíc vyplašil jeden velmi agilní potápěč, dále dva žraloky hedvábné a desítky žraloků útesových . Těch bylo k vidění opravdu hodně, mnohem víc než v Egyptě, kde se potká jeden, když se zadaří. V Saudi jsme jich viděli několik skoro na každém ponoru. V jedn...

Obyčejně se v Egyptě jezdí na potápěčské safari na dobře známá osvědčená místa, která už dlouhé roky zaručují zajímavá podvodní setkání. Občas však potápěče unavené stále stejnými lokalitami přepadne touha objevit prostory nepoznané. Světe, div se, i v egyptském Rudém moři takové exteriéry dosud existují. Aneb jak se jedna z prvních lodí vydala na průzkum k súdánské čáře. V Egyptě operuje safari loď Royal Evolution, která má jako jediná povolení vycestovat za potápěním z Egypta do Súdánu. Když ovšem letos vypukl v Chartúmu občanský konflikt, Súdán uzavřel hranice a to včetně lodní dopravy. Takže jediné, kde se dá explorovat, je oblast na samém hraničním předělu. Což je samo o sobě ohromná plocha, pokud vezmeme na vědomí, že obvyklé safari trasy končí nejhlouběji na útesech St. John´s, a to je od hranic se Súdánem ještě více než 200 kilometrů. Spadají sem oblasti Abu Fendira, Ohrob a především gigantický útes Elba, který spojuje Egypt se Súdánskou republik...

Jsem námořník a jsem zamilovaná do chladné potvory se srdcem z kamene, které je úplně jedno, jestli žiju nebo ne. Tak by se dala popsat moje čerstvá zkušenost s mořem a jeho vlnami. Nechybělo mnoho a už jsem tu nemusela být. V Rudém moři se nachází přehršel nádherných potápěčských lokalit, které slibují dechberoucí ponory, bohaté korálové zahrady, průplavy mezi korálovými útesy, tunely, laguny s příjemnou hloubkou a štědrým podmořským životem. Pak v Rudém moři existují místa, která jsou vyzývavá, náročná a kde se každá chyba či nepozornost škaredě trestá. Jsou to útesy uprostřed širého moře, které jsou omývány silnými proudy a kde má voda překypující živinami na svědomí hojný růst měkkých i tvrdých korálů. Takové lokality jsou příslibem setkání s velkými pelagickými rybami, mantami i různými druhy žraloků. Řeč je zejména o útesech Daedalus a Brothers Islands. Posledně jmenovaný útes nás před pár týdny krutě vytrestal za naši nepozornost Byl to první ponor dne, časné ráno těsně po ...

Mám za sebou už čtyři týdny tréninku coby průvodce na safari. Zatímco první tři plavby byly víceméně procházkou růžovým sadem, čtvrtý týden dokázal otřást celým mým potápěčským světem až do morku kostí. Nechybělo málo a mohlo dojít k hodně nepříjemný situaci. Po třech týdnech na lodi Hammerhead II (letos Red Sea Aggressor III) jsem byla přesunuta na o dost menší, nicméně stejně kouzelnou loďku Hammerhead I. Patří stejnému majiteli. Pokud vše půjde dobře, měla bych letos fungovat jako takový vykrejvač (šílený slovo) na obou lodích, když si stálá posádka průvodců bude brát volno. Tudíž bylo žádoucí, abych byla seznámena s oběma loděmi. Každá má svá pro a proti asi jako všechno v životě, nicméně právě na HH I jsem dostala obrovskou lekci, na kterou nezapomenu do konce života. Měla jsem na starosti skupinku čtyř potápěčů. Až na jednoho velmi zkušení ploutvonožci, kterých jsem se nemusela ptát na spotřebu vzduchu, ani jim připomínat, aby nechodili hluboko a drželi se v...

Hurghada je přímořské městečko a díky bohatému mořskému životu je líhní potápěčů, šnorchlařů a lodí s proskleným dnem. Původně malá rybářská vesnice dobře ví, co nabídnout i návštěvníkům, kteří nejsou přímým kontaktem s vodou příliš nadšeni, avšak touží spatřit podvodní krásy stejně dobře, jako zarytí ploutvonožci. A proto se ve městě nachází hned několik mořských akvárií. Ačkoli osobně nejsem velkým fanouškem podobných atrakcí, neboť mám za to, že by se nic živého nemělo držet v uzavřeném prostoru, musím připustit, že každá mince má dvě strany. Akvária, pokud jsou provozována s péčí a láskou, mohou být velmi dobrým zdrojem zajímavých informací. Není to fascinující pozorovat chování ryb? Všímat si, jakým způsobem plavou, jak přitom otáčejí vypouklýma očima do všech světových stran a vypadají při tom, jako by své okolí skenovaly až do morku kostí? Jejich pomalé pohyby a zkoumavé oči rentgenují život kolem sebe a pečlivě vyhodnocují nastalé situace buď jako bezpečn...

Slapy, Slapy, Slapy! Pořád se mi tomu nechce věřit, ale přání se vyplnilo a já jsem konečně potápěčsky „pokořila“ naši šestou největší přehradu. A moji první. Byl to můj první ponor na přehradě vůbec. Oceán, moře, lomy, řeky, (i bazény)… to všechno mám za sebou, ale přehrada se mi povedla až teď (chybí mi snad už jen rybník). Mohutně se jezdí potápět i na Orlík, ale Slapy jsou ku Praze přece jenom blíž a nejsou tak technicky náročné, takže volba přehrady byla předem daná. Bylo deštivo a na ždáňské pláži neposedávala ani noha. Prázdno vymeteno. Což bylo na jednu stranu fajn, protože nikdo nepřekážel a neskákal nám ve vodě na hlavu, na stranu druhou se trochu stydlivě doznávám k tomu, že mi čumilové dělají dobře 😊 . Výstroj jsem měla vlhkou ještě z minulého potápění. Popravdě už skoro nestíhám to všechno po každém ponoru máchat a umývat. Než na to přijde řada, už se zase někam jede. Vždycky jsem měla za to, že Slapy jsou taková „Vyšší potápěčská“ a hod...

Měsíc červenec Barakuda uzavřela potápěním u slovenských bratrů a sester, a to na nejčistších tamních jezerech – Guláška a Čierna Voda. Osvětové to bylo nejen pro skoro křišťálovou vodu (ve srovnání s českými lomy), ale také díky tomu, že jsem si opět vyzkoušela pár nových věcí. Občas i nedobrovolně. Nevím, čím to je, ale slovenská voda je oproti té české úplně iné kafe. Nejenže je úžasně teplá, ale hlavně je průzračná, kam oko dohlédne. Slováci prý říkají, že je-li vidět na méně než osm metrů, stojí ponory za starou belu. Osm metrů! Co bychom za takovou viditelnost dali třeba na Srní, kde jsem měla problém dohlédnout na počítač. Takže tahle záležitost s viditelností jasně dokazuje, proč Slováci nejezdí potápět k nám. Kdo by si dobrovolně kazil chuť kalnou a studenou vodou, když má za humny skoro světová jezera. Čierna Voda byl takový malý zázrak. Pod hladinou je vše krásně vyvázáno a Slovensko se, co se týče podvodních atrakcí, nemá vůbec za co ...