DENÍK ZE SAFARI: Čtyři možné smrtelné scénáře, které na nás čekaly na Brothers Islands

Jsem námořník a jsem zamilovaná do chladné potvory se srdcem z kamene, které je úplně jedno, jestli žiju nebo ne. Tak by se dala popsat moje čerstvá zkušenost s mořem a jeho vlnami. Nechybělo mnoho a už jsem tu nemusela být.

V Rudém moři se nachází přehršel nádherných potápěčských lokalit, které slibují dechberoucí ponory, bohaté korálové zahrady, průplavy mezi korálovými útesy, tunely, laguny s příjemnou hloubkou a štědrým podmořským životem.

Pak v Rudém moři existují místa, která jsou vyzývavá, náročná a kde se každá chyba či nepozornost škaredě trestá. Jsou to útesy uprostřed širého moře, které jsou omývány silnými proudy a kde má voda překypující živinami na svědomí hojný růst měkkých i tvrdých korálů. Takové lokality jsou příslibem setkání s velkými pelagickými rybami, mantami i různými druhy žraloků. Řeč je zejména o útesech Daedalus a Brothers Islands.

Posledně jmenovaný útes nás před pár týdny krutě vytrestal za naši nepozornost Byl to první ponor dne, časné ráno těsně po východu slunce. Dul silný vítr a vlny narážely na útes Big Brother plnou parou. Velký bratr nás sledoval zrakem ostřížím a my v tu chvíli ještě netušili, co pro nás chystá za bezcitný žert.

Vystrojení na ponor jsme se naskládali do člunu a vyrazili kupředu severní části velkého Bratra. V půli cesty se dvěma z nás uvolnil popruh na žaketu držící láhev, takže chlapík řídící zodiak zastavil a pomáhal řemen upevnit tam, kam patří. Vlny nás však kvůli zastavení člunu nebezpečně přiblížily k útesu. Že tu přestává všechna sranda, jsme si uvědomili až příliš pozdě.

Stihla jsem jen zaregistrovat, jak řidič zodiaku ukázal prstem na obrovskou vlnu, jež svou výškou připomínala tsunami a která do nás narazila silou nadlidskou. Seděla jsem tváří k té vlně a jediné, čeho jsem v tom zlomku vteřiny byla schopná, bylo schoulit se do klubka a chránit si rukama hlavu. Potápěči sedící naproti mě byli ze člunu nárazem vlny katapultováni jako z děla.

 

Jako 20 000 mil pod mořem

Ztratila jsem masku a náraz obří masy vody mi vypláchl kontaktní čočky z obou očí. Kdo má šest dioptrií jako já, dokáže si představit, jak nemožné je bez čoček či brýlí vidět ostře. Nacházela jsem se snad dvacet tisíc mil pod mořem. Instinkt přežití mi velel kopat ploutvemi nahoru, nafouknout žaket a snažit se pod vodou za zády nahmatat automatiku. Po několika vteřinách, které mi připadaly jako věčnost, jsem se ocitla na rozbouřené hladině. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla ostatní potápěče rozeseté v divokých vlnách. Blesklo mi hlavou, v jak velkém jsme průseru. Nemožné se z těch vln dostat. Naneštěstí jsme se zmítali ve vodě na druhé straně útesu, než ostatní kotvící lodě, tudíž o nás nikdo neměl tušení.

Vedle mě se vzápětí vynořil druhý potápěč, jemuž jsem stačila jen zavelet, aby si napustil žaket, než nás oba další obří vlna stáhla s sebou dolů. I s regulátorem v ústech jsem měla pocit, že se mi nedostává vzduchu. Dýchala jsem rychle a zběsile, přestože jsem si zvládla zmáčknout na druhém stupni free flow. Vztlak žaketu mě vrátil znovu na hladinu, kde jsem si uvědomila, že mám láhev plnou, což mě na moment mírně uklidnilo. 

Problém byl ten, že jsem se nebezpečně přibližovala k útesu a hrozilo, že mě další vlna roztříská o útes na padrť. V tu chvíli mi proběhlo hlavou, jestli je tohle ten konec. Zda jsem na pokraji smrti a zda je mým osudem se buď utopit, nebo se rozbít o skálu. Tento pocit mě přepadl poprvé v životě. Věděla jsem, že mi zbývá ještě pár vteřin a blesklo mi hlavou, co bude, když už nebudu. Je tohle skutečně konec? Takhle zemřu?

Třetí vlna přišla se stejnou intenzitou jako první dvě. I pod vodou jsem navzdory absenci masky i čoček měla oči vytřeštěné a dýchala z automatiky jako smyslů zbavená. Stále však nepřicházelo to klišé, které se při katastrofách omílá dokola. Že se člověku těsně před smrtí promítne před očima celý jeho dosavadní život. Mně se to nestalo.

 

Čtyři možné smrtelné scénáře

Následující vlna mě vymrštila na útes, ovšem už s mnohem slabší silou. Uvědomovala jsem si, jak mi holeně narážejí na tvrdý korál a jak se holýma rukama snažím chytit čehokoliv, co by mě na vrcholu útesu stabilizovalo.

Cítila jsem, jak mi koráli drásají kůži na nohou i rukou do krve a přesto jsem se plazila po útesu a snažila se vydrápat na souš. Hlavou mi proběhla myšlenka na smrtelně jedovaté ropušnice. Kdyby se některá z nich nacházela na místech, kam jsem sahala rukama, byla bych v řiti snad ještě větší.

Osud tomu chtěl, že jsem se ani neutopila, ani nerozbila o skálu, ani jsem nesáhla na jedovatou rybu a ani mě nepokousal žralok. Možná proto se mi před očima nepromítly moje vzpomínky. Ještě nebyl můj čas.

Druhý den po incidentu.

I sápající se na vrcholu útesu mi trvalo drahnou chvíli, než jsem popadla dech a zpomalila srdeční rytmus. Později mi jeden člen posádky vyprávěl, že jak mě viděl nehybně objímat kus kamene, zhrozil se, že jsem po smrti. Já se jen snažila chytit dech a vzpamatovat se.

Se šesti dioptriemi jsem před sebou viděla jen obrysy ostatních a jen co se mi horko těžko podařilo sundat si ploutve a výstroj, pospíchala jsem všechny zkontrolovat, jsou-li v pořádku a zda nikdo nechybí. Přece jenom jsem byla guide a nechat svoji skupinu napospas nepřicházelo v úvahu. Krvácel každý. Na různých místech. Někdo to odnesl roztrženým obočím, někdo měl podrápané ruce, a někdo pořezaná kolena a holeně jako já.

Na útesu Velký Bratr je příhodná přítomnost majáku a hlavně můstku, kterým lze přejít přes kameny a nalodit se na člun. Konečně nás totiž viděly ostatní lodě, jak se plahočíme po útesu a snažíme se zuby nehty držet kamenů. Pár zodiaků nám přijelo na pomoc a pomohlo i osazenstvo majáku. Donesli naše cajky do člunu, zatímco já pomáhala ostatním dojít k můstku. Někteří z potápěčů neměli boty a přejít bosky přes ostrý útes nebylo snadné.

 

Štěstí přeje připraveným

Celá tahle eskapáda mi pomohla uvědomit si vícero věcí. Jak důležité je nosit dlouhý neoprén i v teplých vodách, zejména na náročnějších lokalitách, a to zejména z důvodu ochrany holé kůže. Kdybych byla mívala na sobě 5mm, nebyla bych tolik podrápaná. Totéž platí o neoprénových botách. Uvědomila jsem si také, jak málo potápěčů s sebou na ponor nosí náhradní masku a dále, jak vysoké procento potápěčů nevlastní bójku a má čirou hrůzu z jejího vypouštění. Došlo mi, jak málo potápěčů s sebou mívá signalizační pomůcky, ať je to svítilna, píšťalka nebo zrcátko.

Pro spoustu potápěčů jsou to zbytečnosti navíc, ovšem chceme-li se potápět na otevřeném moři a v proudech, jsou tohle všechno absolutní nezbytnosti. Nelze se spoléhat na to, že se o všechno postará guide nebo někdo z lodi. Může se přihodit takových věcí, a napadají mě desítky scénářů, co všechno se může pokazit.

I guide je jen člověk. Může mít náhlý zdravotní problém a sám potřebuje pod vodou asistenci. Totéž platí o buddym. Na safari dennodenně vidím, jak potápěči skáčou do vody s absolutní jistotou, že se nic nemůže stát a jakmile nastane problém, neumějí zareagovat.

Po tomto incidentu jsme se potápět nepřestali. Hned další ponor jsme absolvovali všichni a dotáhli týden na moři do konce. Nemusím zmiňovat, že čerstvé rány ve slané vodě pálily jako čert a první noci jsem protrpěla bolestí.

Zaslechla jsem názory na naši reakci bezprostředně po pádu ze zodiaku. Proč jsme se neponořili do hloubky a neunikli tak vlnám. Mohli jsme dokončit ponor jak je zvykem. Upřímně, tím, že jsem neměla masku, mě započít ponor vůbec nenapadlo. Navíc jsem nevěděla, kde se kdo nachází a s převráceným zodiakem a jeho řidičem zmítajícím se ve vlnách by ponor započal snad jen sebestředný blázen. Řidič to z nás odnesl nejvíc, protože neměl žádnou výstroj ani ochranu a byl bos. Ošklivě si pořezal chodidlo a měl naražená žebra.

Nedokážu si představit, co bychom dělali, kdyby se někdo ztratil nebo zemřel. Takhle jsme ztratili jen dvě masky, ploutev a tank banger. Odnesli jsme si šrámy na těle a zkušenosti k nezaplacení. Velký bratr dokázal, že jsem pořád jenom malá sestra a nic víc. 

Ponaučení navíc: V nejbližší době se objednám na laserovou operaci očí. Potápět se s kontaktními čočkami, nebo dioptrickou maskou je hezké, ale když to potápěč ve vodě ztratí, bude dost namydlenej.