První potápění – jak probíhá intro ponor a co je k tomu potřeba

Úvody do potápění, intro ponory, discover scuba diving, nebo chcete-li první seznámení s podvodním světem, bývá pro mnohé životním milníkem. Okamžikem, kdy se člověk bláznivě a nevratně zamiluje do vody. Nic už není stejné jako dřív. Chce víc. Víc vody. Jak takový úvodní ponor probíhá? Co je k němu potřeba? Je opravdu pro každého?

Vrátím se časoprostorově k sobě a momentu, který zformoval moje současné bytí a životní náplň instruktora potápění. Moje první rande s potápěním proběhlo před deseti lety. Tehdy jsem v Marsa Alam poskakovala po hotelech coby ztřeštěná animátorka a jelikož hned vedle našeho animátorského stánku probíhaly první ponory v třímetrovém bazénu, bylo snadné kývnout na nabídku místních potápěčů vyzkoušet si to taky.

Dostala jsem neoprén na tělo a na záda žaket k vyrovnávání tlaku, k němuž byla připevněná vzduchová láhev, kterou laická veřejnost bude znát spíše jako „kyslíkovou bombu“ (V potápěčské láhvi však není jen kyslík, nýbrž kompresorem stlačený vzduch totožný s tím, který obyčejně dýcháme).

Stačilo se dovybavit zátěžovým opaskem, ploutvemi, maskou a regulátorem, z něhož potápěči pod vodou dýchají. Jakožto celoživotní milovník vody (není divu, jsem znamením Ryba) jsem se pod vodu těšila maximálně. První vteřiny mě však vyvedly z omylu a já nebyla zvyklá na ohromné množství vyfouknutých bublin poletujících kolem mé tváře. Měla jsem ukrutný pocit, že se topím a že nemám dost vzduchu.

Můj instruktor byl ovšem velmi trpělivý a nespěchal na mě, což byla alfa i omega veškerého úspěchu. Počkal, dokud se neuklidním a nezískám zpět ztracenou rovnováhu a nechytím dech. Nebudu lhát, nebylo to dvakrát příjemné, přece jenom to byla první zkušenost (přestože jsem byla zvyklá šnorchlovat). Ovšem zvládla jsem se ponořit až na dno onoho třímetrového bazénu a několikrát jsme jej spolu s instruktorem obeplavali. Přesto jsem si po vynoření ujasnila, že tenhle sport zřejmě nebude pro mě.

 

Jsem zastáncem druhých šancí. Ty mění život

Avšak uběhl nějaký ten pátek a vše bylo jinak. Ve svém dni volna jsem se nechala zlákat ke šnorchlovacímu výletu na pláž Zerib Kebir poblíž egyptského městečka El Quseir. Nádherná opuštěná plážička s krásným vstupem do moře. Jeden z potápěčů by nabídl, zda bych si chtěla zkusit ponor. Nebyla jsem si dvakrát jistá, zda do toho jít, přece jen předchozí bazénová zkušenost mě o krásách potápění nikterak nepřesvědčila. Přesto jsem souhlasila.

Tento instruktor byl stejně trpělivý jako ten předešlý. Vysvětlil mi, jak dýchat, jak mám se zvyšující se hloubkou vyrovnávat tlak v uších, co dělat v případě, že se mi do masky dostane voda, nebo jak si masku pod vodou vyčistit, začne-li se mlžit. Pod vodou mi instruktor kontroloval vztlak a držel mě celou dobu za ruku, pokud bych náhodou zpanikařila a vysmýkla se mu z dosahu. Není totiž dvakrát bezpečné vystoupat na hladinu příliš rychle.

Ačkoli by hloubka úvodních intro ponorů neměla být větší než 5 metrů, vzal mě můj instruktor do metrů devíti, kde se nacházely nádherné korálové sloupy plné barevného rybího života. Nestíhala jsem zírat a zapomínala při tom, že mi bubliny kolem tváře už vůbec nevadí a že dýchám naprosto přirozeně, jako na souši. Byl to famózní zážitek, který mi obrátil život vzhůru nohama. V dobrém.

Kdykoli jsem měla ve svém volnu možnost, ukecala jsem potápěčské centrum, aby mě s sebou vzali pod vodu, a to ještě dlouho předtím, než se mi naskytla příležitost udělat si certifikaci a kurz Open Water Diver…

 

Jak si intro ponor užít

V našich českých domácích podmínkách existuje možnost absolvovat úvodní ponor buď v bazénu, nebo na některém z desítek lomů. Coby instruktorka mám zkušenosti s obojím a osobně preferuji volnou venkovní vodu. Bazény jsou jistotou dobré viditelnosti a logistické dostupnosti, ovšem nic se nevyrovná přímému střetu s živou podvodní říší.

TIP: Jak probíhá Discover Scuba Diving v bazénu zde.

České lomy mají však tu nevýhodu, že je v nich po většinu roku studená a kalná voda. Což může mnohé nováčky odrazovat. Proč by se měl někdo chtít potápět v prostředí, kde je zima, tma a není si kolikrát vidět ani na špičku nosu. Co z toho potápěči mají?

Přesto to jde a stojí za to. Když jsem byla přes léto v Čechách, nenechala jsem si ujít víkend v lomu Velká Amerika, kde jsem vzala pod vodu několik jedinců a bylo to oboustranně báječný!

Je hodně důležité zájemcům o ponor vše na začátku podrobně vysvětlit, seznámit je s možnými riziky a jejich řešením, dát prostor na otázky a celkově podpořit chuť a nadšení si vše vyzkoušet. Rozhodně nikoho nepodceňovat a neshazovat! Zažila jsem i instruktory, kteří při prvotní řeči mluvili z cesty o pokročilých tématech, která pro úplné nováčky nemají vůbec žádný přínos, naopak ještě podpořili obavy z potápění a vyvolali pochybnosti o vlastních schopnostech.

Takhle to nefunguje. Nikdo učený z nebe nespadl. A pokud jde o aktivitu, kde může nedostatek informací a znalostí způsobit zdravotní malér, pak není prostor na hrdinství a nadřazenost. Kdysi jsem si říkala, že nikdy nebudu mít trpělivost učit nováčky základní dovednosti, ale opak je pravdou. Všechny intro ponory, které jsem vedla, ať už v bazénu, v lomu nebo v moři, mě naopak utvrdily v tom, že tuhle činnost miluju a neskutečně mě baví předávat tu svoji lásku k potápění dál.

A právě trpělivý instruktor je klíčem k úspěchu. Vím, že mnoho lidí se potápět chce, jenže jim to nedovolí nějaký psychický blok, který si s sebou nesou z dětství.

Měla jsem na intro ponoru v moři chlapíka, který byl naprosto v pohodě, sportovec, vyzkoušel si v životě už kde co. Jenže jakmile jsme se ponořili do půlmetrové hloubky, naběhla panika a nejel přes ni vlak. Zkoušeli jsme to spolu ve vodě přes půl hodiny. Nepomohla výměna masky, držení se lodního žebříku, nic.

Některým lidem vadí v ústech automatika (regulátor), přičemž jim to dráždí dávivý reflex a nic v puse nesnesou. Jiní mají celoživotní problém s ušima, jejich zaléháním, záněty, apod. Strach z hloubky, strach ze živočichů… Těch indispozic může být celá řada.

Ovšem je to jen malé procento ze všech nadšenců, pro které intro ponor bývá neskutečným životním zážitkem.

Obecně platí, že by se měl potápět jen člověk, který je fyzicky fit, nebo má potvrzení od lékaře. Problematické pod vodou totiž mohou být potíže se srdíčkem, vysoký tlak, některé užívané léky, epilepsie, dýchací obtíže, a třeba i cukrovka a obezita.