Rande s 50 delfíny v Dolphin House Sataya. To se musí zažít

Potápěčské safari nemusí být čistě jen o potápění. Sem tam je lepší vzít šnorchl a užít si to dění kolem jen s ploutvemi a maskou. Bez tahání hliníku na zádech a bez omezení vzduchového i časového. A přesně tak jsme konali v Dolphin House Sataya, kde jsme si v azurové zátoce dopřáli dostaveníčko s delfíny.

Dolphin House Sataya je národní park, přísně střežený egyptskými zákony a organizacemi chránícími místní životní prostředí jako je HEPCA nebo Red Sea Project. Delfíni se tu pravidelně zdržují a vykonávají veškeré životní úkony, které k jejich existenci patří. A protože tu jsou tyto potvory doma, zabydlely se tu i lodě s turisty, které sem dojíždějí buď jako denní loďky z pobřeží, nebo jako safari lodě odnikud. 

V zátoce není dovoleno se potápět. Pouze šnorchlovat a navíc ideálně v záchranné vestě nebo neoprénu, který nedovolí příliš hluboké zanoření na nádech. Díky tomu je možné si užít ohromné skupiny delfínů dlouholebých (Spinner dolphin) pohromadě. Delfíni jsou plašší, ovšem nezřídka se odváží proplouvat mezi lidmi na dosah ruky a jsou na přítomnost cizího živého elementu zvyklí.

Jen co jsme se přesvědčili, že delfíni v zátoce momentálně skutečně jsou, nalodili jsme se do dvou zodiaků a se sevřenými pěstmi dychtivě naskákali do vody. Div že jsme nepopadali delfínům na záda, protože celá obří skupina zhruba čtyřiceti až padesáti savců proplouvala přímo pod námi. Užívala jsem si ty momenty stejně intenzivně, jako při šnorchlování se želvami na Srí Lance, kde jsme měli v zátoce plus mínus šest karet obrovských (a to doslova), v hloubce pouhých tří metrů. Snad nemusím zmiňovat, že jsem šnorchlovala celý den.

Po skoku do vody k delfínům byl okamžitě slyšet ten ohlušující a zároveň uším lahodící pískot, který delfíni vydávají. Využívají echolokace k nalezení potravy a zmapování nepřítele. Odtud pramení onen nešvar pískání na delfíny pod vodou i nad vodou, třískání šejkrem a jiné vyluzování nechtěných zvuků. Upřímně, delfínům jsou tyhle zvuky ohromně nepříjemné a jejich ušní bubínky trpí. Tudíž je pod vodou lepší zůstat zticha. Prospěje to všem.

Páření delfínů dlouholebých.

S delfíny jsme plavali dobrou hodinu. Byla to ohromná kolonie, rozvětvená a rozrostlá jako nefalšovaná egyptská rodina se všemi koleny dohromady. Bylo vidět matky s mláďaty, které poklidně poplavávaly se skupinou, dospívající teenagery, jak pod vodou honili jeden druhého a vzájemně do sebe neustále ryli, i mladé páry, kterým nikterak nepřekáželi jak ostatní delfíni, tak plavci, a vesele se oddávali sexuálním hrátkám. Bříško na bříško. Maličký tmavý pindík setrval uvnitř bujaré delfínice jen pár krátkých vteřin. Avšak mise splněna.

Delfín skákavý

Byla to nádhera. To jsou takové ty momenty, které nikdy neomrzí, i když je člověk vídá opakovaně zas a znova. S jakou rychlostí jsou delfíni schopní vyplavat na hladinu, nadechnout se a zase se vrátit do hlubin, zatímco z temene vypouštějí bublinky podobně jako potápěči, to je k neuvěření.

Delfíni dlouholebí nejsou tak zvědaví jako delfíni skákaví (Bottlenose dolphin). Ti jsou naopak hravější a vesele proplouvají mezi potápěči během ponoru. I během toho mého kdysi čtyřstého. Odplouvají a vracejí se, dělají vrtochy a je na ně radost pohledět. Kdo by o to nestál.