Talířovka ušatá: Medúza, pro níž sex znamená smrt

Kdo kdy slyšel o Talířovce ušaté? Co to je a proč o ní ví tak málo lidí? Oblá fialková medúza není neznámá, jen se pyšní tolika jmény, že člověk neví, které si vybrat. Jisté je to, že medúza, o níž bude řeč, fascinuje nejen svou podobou, ale také zajímavými fakty.

Ódu na Talířovku ušatou nelze začít jinak, než výčtem všech jejích přezdívek. Latinsky je to Aurelia Aurita, česky Talířovka ušatá, anglicky Moon Jellyfish, arabsky Bateekh el Bahr. Všechny názvy mají svá opodstatnění. V českém pojetí tato medúza připomíná svým tvarem malý či větší talíř a díky svým čtyřem „ouškům“ kolem ústního otvoru dostala přízvisko Ušatá.

Angličtina tento druh mořské zvěře nazývá medúzou měsíční, neboť je zakulacená stejně jako úplněk zářící po temné noční obloze. Arabština neuznává ani talíř, ani Měsíc a svérázně medúzu nazývá Mořským melounem. Nebo mořskou kouličkou, chcete-li.

Měsíc duben je pro talířovky v Rudém moři obdobím hojnosti, neboť se svévolně prolévají mořskou hladinou v tisících kusech a ničehož nedbají. Natožpak zvědavých a nezřídka vystrašených plavců a potápěčů. Vznášejí se skrze lidské končetiny a mísí se s plavci, jakoby nic. Sotva totiž umějí plavat. Raději se nechávají unášet proudem a vyčkávají, kam je voda zanese.

Medúza, která nežahá člověka

Pravdou je, že tento druh medúz není pro lidský organismus pražádnou hrozbou, poněvadž jejich chapadla, dají-li se její vlásečnice takto nazvat, obsahují velmi slabý jed, který z nich činí pro člověka neškodné tvory. Tento toxin je dostačující pro odstrašení nepřátel či na omámení kořisti, avšak člověk jako silně vyvinutá jednotka nemusí mít obavy. Citliví či alergičtí jedinci by si však před vstupem do vody měli raději obléct lycru nebo podobnou ochranu pokožky. Jeden nikdy neví.

Jelikož talířovkám chybí žahavá chapadla, která jsou vlastní například nechvalně známému agresivnímu trubýši Měchýřovce portugalské, jsou oblíbenou součástí domácích i veřejných akvárií. Chov je snadný a bezpečný.

Jak a čím se živí Talířovka ušatá

Aurelia Aurita je velmi jednoduchý organismus, kterého zajímá jen trávení a rozmnožování. Živí se poletujícími částečkami zooplanktonu, larvami plžů a korýšů, či jikrami. Jsou masožravé a potravu přijímají celým povrchem svého oblého zvonu. Snědené jídlo lze díky průhlednosti vidět v medúzčím žaludku (uprostřed oušek). Vylučují stejným otvorem. Bez jídla dokáže přežít až tři dny. Jak jsem koupila, tak prodávám. Nezkoušela jsem ji chytit a vyhladovět k smrti. To by mi svědomí nedovolilo.

Jak se Talířovka ušatá rozmnožuje

Tyto medúzky mají výhodu dvojí reprodukce. Rozmnožují se sexuálně i asexuálně, jak se jim to zrovna hodí. Maličké polypy talířovky vylučují již hotové miniaturní medúzky, zatímco dospělí jedinci produkují vajíčka a spermie, které se spolu ve vodě pojí a vytvářejí polypy. Medúzky se vesele rozmnožují shlukem miniaturních vajíček vlajících mezi „oušky“, které dříve či později odnese proud a usadí je na mořské dno.

Když talířovky dosáhnou pohlavní zralosti, scvrknou se, vyvrhnou zárodečné buňky a pomalu zemřou. Jakmile dosáhnou aktivního pohlavního života, je to pro ně signál zemřít. Sex znamená smrt.

Jak dlouho žije Talířovka ušatá

Životnost těchto pulsujících medúz je přibližně jeden rok, s tím, že většina zahyne mnohem dříve jako potrava. A to přesto, že jsou díky své transparentnosti takřka neviditelné ostatním predátorům, a to i na otevřené vodě. Ostatní neživé, ovšem stále slizké talířovky vynese příliv na pobřeží, kde si s nimi házejí malí Egypťánci jako s tenisákem, nebo je na hotelových plážích příslušný personál zahrabává do písku.

Dostane-li se živá medúza nedopatřením na břeh, dokáže na vzduchu přežít až 48 minut. Ačkoli jsem samozřejmě nezkoušela ji vylovit a počítat to, to absolutně nepřichází v úvahu.

Tyto medúzy jsou veliké zhruba 5 až 10 centimetrů, ovšem najdou se i abnormálně rostlé výjimky dosahující takřka půl metru v průměru. Mají rády teplejší vody, ideálně kolem dvaceti stupňů, a proto jsou velmi často obdivovány proplouvajícími potápěči. Aby ne. Vypadají jako oživlé zdobené silikonové výplně ženských ňader.

V noci mají dokonce schopnost zářit, jsou bioluminiscentní. K tomu dochází při kontaktu kyslíku s látkou či enzymem luciferin, čímž dochází k chemické reakci uvolnění energie a vytváření světla.

Talířovka na talíři

Talířovka ušatá je oblíbenou pochoutkou mladých želv a různých druhů ryb, v čele s kožatkou a klipkami. Poněvadž se medúzky pohybují ve vodě velmi pomalu, jsou snadnou kořistí bohémských želv a malých pomalejších rybek. Medúza je doslova požírána zaživa a při ponoru nezbývá než smutně pozorovat, jak je ostatními obyvateli moří nemilosrdně trhána na kusy. Nemusí jim to však zase tolik vadit, neboť jim chybí receptory bolesti. Talířovky necítí bolest a vesele se tudíž nechávají pojídat.

Vzhledem k tomu, že se talířovky velmi často sdružují na hladině, jsou lákavým cílem i mořským ptákům a rackům. V jihovýchodní Asii je možné se s talířovkami setkat i na restauračním menu. Což je přinejmenším zvláštní, vezmeme-li v potaz, že 97 až 99 % této medúzy tvoří voda.

Talířovky nemají mozek

Talířovky jsou vyhlášené tím, že postrádají mozek, ovšem nikoli k jejich škodě. Stačí jim základní set nervů, které jsou rovnoměrně rozesety po těle medúzy a reagují na dotek, teplotu, slanost vody a světlo. Při nočních ponorech nemají rády, když na ně potápěči dlouze svítí baterkou. Rychle utíkají pryč.

Dýchací soustava a orgány jako plíce nebo žábry vůbec neexistují. Medúza dýchá, respektive získává a rozpouští kyslík z okolní vody, která proudí skrze její gastrovaskulární systém. Jakkoli primitivním se tento organismus může zdát, zůstává pro mě jako potápěče fascinujícím tvorem, jehož dubnové sezóny se nikdy nemůžu dočkat.