TEK IT EASY: Technické potápění v Egyptě a já

Technickému potápění jsem se vždy bránila jako čert kříži. Přišlo mi absurdní trávit „nekonečné“ množství času ve (zpravidla chladné) vodě ověšená stage lahvemi s omezenou možností pohybu a dlouhými dekompresními zastávkami. A to jen pro to, abych se podívala na dno temné přehrady, nebo do jeskyně, kde nejsou žádné ryby a život. A vida, nyní v TEKu jedu i já.

Technické potápění mi dává smysl jen tehdy, je-li k dispozici na průzkum nějaký šikovný vrak v hlubinách, nebo pokud se v mořích vyskytují lákavé prohlubně a průplavy, jako třeba Blue Hole v Dahabu nebo oblouk na Elphinstone (obě místa plus mínus 55 metrů hluboko).

Nicméně, spadla mi do klína příležitost vyzkoušet si být ověšená různými plyny jako vánoční stromeček, a navíc za hodně Black Friday cenu, tak proč se tomu bránit. A jak to všechno začalo?

Na jaře letošního roku začal v Hurghadě projekt na konzervaci korálových útesů Ocean Quest Egypt v čele s Ahmedem Gabrem, držitelem světového rekordu v nejhlubším ponoru. A právě on stojí za vším tím počátkem.

Za moji aktivní dobrovolnickou účast na korálovém projektu jsem od Ahmeda dostala za odměnu zdarma tři technické kurzy TDI: Advanced Nitrox, Deco Procedures (do 45 m) a Extended Range Diver (do 55 m). S tím, že uhradím jen dýchací směsi a půjčení výstroje.

Nijak závratně jsem o kurzy nestála, ale když už mi jsou servírovány na stříbrném podnose, proč odmítat. Ačkoli mi v současnosti technické kurzy víceméně nejsou k užitku, nikdy neříkej nikdy. Egypt je země neomezených možností J.

Stejně jako mi kdysi před lety byla prorokována dráha instruktora, je mi nyní prorokována kariéra dive guida na TEK safari. Nikam se nehrnu, nechávám věci a situace plynout tak, jak přicházejí. Ono všechno nějak dopadne a co má být, to bude. Zatím je to vše jen sci-fi.

Advanced Nitrox a Deco Procedures

S mým instruktorem z Rumunska a potažmo Ahmedem Gabrem, který měl při kurzech fungovat jako nepřímý supervizor, jsme si dali dostaveníčko v Costa Coffee na hlavní hurghadské třídě, což je taková naše neoficiální kancelář.

Dali jsme hlavy dohromady a vymysleli, jak se můžu účastnit kurzů, když jsem imrvére na safari a většinou bez signálu, takže nemám takový přístup k e-learningu, jaký bych potřebovala. Vzala jsem si tedy týden volna z koloběhu lodních turnusů a začali jsme společně trénovat S drill při OOA (Out of Air) a V drill při freeflow, analyzovat plyny, označovat jednotlivé lahve i automatiky, plánovat ponory podle aplikace MultiDeco i podle počítače, zohledňovat Run Time (délku ponoru), MOD (maximální operační hloubku), brát v potaz dostatek dýchací směsi, vybírat si gradient faktory a naučit se mimo jiné také upravit si výstroj i zátěž k obrazu svému.

Přiznám se, že ačkoli už mám na křížku nějakou tu stovku ponorů, zatím jsem na zádech neměla posazené dvojče. Twin se mi zázračně vyhýbal, respektive jsem se jeho použití zuby nehty bránila, protože si nechci odrovnat páteř. Notabene, když pod vodou skoro nedýchám a tak nějak napůl používám svoje vytetované žábry.

Nyní už je to při dekompresních ponorech žádoucí a podvolila jsem se. Upřímně, největší obavy jsem měla z vyvážení, protože jsem měla za to, že budu s dvojčaty hodně přetížená a budu padat dolů jako hruška. Vzala jsem si proto na sebe 5mm neoprén, i když byla voda ještě hodně teplá a stačily by bikiny J.

Paradoxně bylo vyvážení nakonec vcelku jednoduchý, i když jsem zprvu celkem bojovala s tím, abych nepadala na levou a střídavě na pravou stranu nebo, aby mi nohy nevystřelovaly vzhůru. Celý první ponor jsem strávila bojem s balancováním a zvykala si na tu tíhu. 

Ve vodě bylo všechno koneckonců v pohodě, horší to bylo před i po ponoru, kdy se mi popruhy od křídla ukrutně zařezávaly do ramen. Prsty na rukou mi začínaly modrat a měla jsem pocit, že se mi z obou paží kompletně odsála veškerá krev. Ale dvojčata na zádech držela jako přibitá a to je hlavní. 

Každopádně s každým dalším ponorem už byl trim a vyvážení lepší a lepší. Můj instruktor patrně usoudil, že jsem dostatečně schopná a učenlivá, takže se nebál na mě navěsit kromě twinu hned čtyři stage lahve. Donutil mě je připnout a odepnout několikrát za sebou, abych si hmatem zvykla na D ringy a do ničeho se nezamotala. 

Připadala jsem si dost neforemně a upřímně jsem si nedokázala představit, že budu dříve či později s tímto nákladem absolvovat dlouhé hloubkové ponory. Ale víra, že to je vše jen o zvyku, mě neopustila.

Oba kurzy mi daly na srozuměnou, že můj rekreační Suunto počítač na tyto typy ponorů není stavěný a bude potřeba se porozhlédnout po něčem techničtějším. Pokud tedy chci dále pokračovat v TEK kurzech a nechat se Ahmedem Gabrem vzít s trimixem do 100 metrů. Osud mě tímto směrem asi hodně tlačí, neboť se mi před pár dny moje Suunto letos už podruhé porouchalo a pomalu mu zvoní hrana. Je Shearwater Teric dobrá volba?

Musím ještě zapracovat na potrénování všech vzorečků a výpočtů, v čemž ještě tak nějak plavu. Matematika mi nikdy nešla. Ale ono to dříve či později půjde. Opakování matka moudrosti a v technickém potápění obzvlášť. Až zase na safari nebudeme mít signál, bude dost příležitostí procvičovat si čísla a opakovat si gradient faktory.