Mise splněna! Našli jsme JESETERA!

Tahle doba je jako stvořená pro obrážení domácích lomů, protože kdy jindy, než teď, si je nadšený potápěč může dosyta vychutnat. Aniž by ho rozptylovalo potápění za hranicemi. V téhle republice je vodních ploch jako máku (nebo spíše řepky), tudíž kdo váhá, nepotápí.

Kajícně se přiznávám, že jsem lokalitu nedomyslela do detailů, protože byť je lom Lomeček velmi oblíbený, je přece jen poněkud z ruky. A málokomu se chce na otočku řídit přes dvě hodiny tam a stejnou dobu zpátky (Což není můj případ. Já bych za potápěním jezdila třeba až na konec světa. Za prvé miluju potápění a za druhé miluju řízení). Nicméně, odvážlivci se našli a ve finále se nás na místě sešla slušná skupinka pěti akvamenů a jedné akvaženy.

Lomeček je menší lom u Domažlic, ale nadchnul mě hned na první pohled. Opečovávaný areál s vícero možnostmi využití volného času. I voda příjemně překvapila. Už ze břehu se dalo říct, že dole bude viditelnost takřka nekonečná, protože s tak čirou hladinou jsem se na českých lomech už dlouho nesetkala. Těšila jsem se do vody o to víc, že tentokrát snad konečně vyhraju pomyslný jackpot a potkám vymodleného jesetera. Ani nevím, čím mě ta ryba tak fascinuje. Její čumáček mi snad díky fouskům připomíná krtka a zadní ploutev zase maličkého útesového žraloka. Vůbec celkově se tahle ryba odlišuje od většiny ostatních. Je dlouhá, štíhlá a ohebná, zatímco mezi těmi ostatními, jako jsou například cejni, perlíni nebo karasové, neumím (zatím) najít rozdíl. Pořád se lépe vyznám v korálových rybách, než v těch sladkovodních.

Lomeček mě nezklamal. Upřímně jsem nečekala tak obrovské množství ryb. Oproti minulé sobotě, kdy jsem na Bořené hoře s bídou potkala jednoho malého okouna, byly tohle doslova rybí žně. Desítky (snad) perlínů, masití kapři plující pospolu ve skupinkách a jeden nádherný zvědavý candát. Tohle tmavě modré stvoření je prostě úchvatné. Musí mu být shůry dáno, že je tak kontaktní s člověkem. Hned bych ho brala domů.

Cestou jsme potkávali jednu atrakci za druhou, včetně kesonu, vraku malé loďky, figurky skřítka a staré židle. Nejvíc fascinující pro mě byla obrovská několikametrová hlava, která svým skalpem vyčnívala nad hladinu. Na první zdání to připomínalo protáhlý obličej egyptského faraona, ale to nejspíš nebylo úplně ono. Jisté je to, že je tahle socha vskutku nepřehlédnutelná. A stejně nepřehlédnutelný byl bohužel i pořádně velký tolstolobik, který ležel na dně břichem nahoru. Chudák. Můj první tolstolobik a zrovna musel být po smrti. Morbidní nález byl ale záhy vystřídán střetnutím nevídaným. V úrovni očí k nám připlouval JESETER! V tu chvíli jsem začala věřit, že bůh existuje, když mi seslal takové požehnání. Nepolapitelný vodní soused plaval v celé své kráse mezi námi na dosah ruky. Vyfotit jsem ho nestihla, ale ten obrázek mám navždy zvěčněný v paměti. Díky, živote!

Druhý ponor nebyl o nic horší. Naopak. Tentokrát jsme zvolili trasu opačnou, aby to nebylo jednotvárné, a vydali se napospas novým vodním hrátkám. Jeseterů nám Lomeček poslal v ústrety celou řadu. Candát i kapři už byli jakousi samozřejmostí, ale pak stačil jeden pohled vzhůru, aby mi čelist pevně sevřená devítkovou haubnou klesla podruhé. Hejno asi dvacítky vypasených tolstolobiků si vegetovalo přímo pod hladinou. Je tohle vůbec možné? Asi jsem musela být hodně poslušná, když mě lom nepřestával tak štědře obdarovávat. Nadělil mi ryby i skvělého buddyho. Aby toho nebylo málo, našla jsem u dna i golfový míček, což mě inspirovalo k založení jakési truhly pokladů nalezených při potápění. Máte to taky tak? Zatím je to první „smysluplný“ předmět do sbírky. Já spíš věci ztrácím, než nalézám.

Vydařený den po všech stránkách. Je těžké odložit úsměv a dobrou náladu, když se sny plní. Příjemná cesta, brilantní počasí, skvělá parta, super ponory a JESETER. Až si říkám, že se snad divemasterování v Egyptě dobrovolně vzdám a zůstanu doma. Je tu krásně 😊.