Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Měsíc červenec Barakuda uzavřela potápěním u slovenských bratrů a sester, a to na nejčistších tamních jezerech – Guláška a Čierna Voda. Osvětové to bylo nejen pro skoro křišťálovou vodu (ve srovnání s českými lomy), ale také díky tomu, že jsem si opět vyzkoušela pár nových věcí. Občas i nedobrovolně. Nevím, čím to je, ale slovenská voda je oproti té české úplně iné kafe. Nejenže je úžasně teplá, ale hlavně je průzračná, kam oko dohlédne. Slováci prý říkají, že je-li vidět na méně než osm metrů, stojí ponory za starou belu. Osm metrů! Co bychom za takovou viditelnost dali třeba na Srní, kde jsem měla problém dohlédnout na počítač. Takže tahle záležitost s viditelností jasně dokazuje, proč Slováci nejezdí potápět k nám. Kdo by si dobrovolně kazil chuť kalnou a studenou vodou, když má za humny skoro světová jezera. Čierna Voda byl takový malý zázrak. Pod hladinou je vše krásně vyvázáno a Slovensko se, co se týče podvodních atrakcí, nemá vůbec za co ...

Tahle doba je jako stvořená pro obrážení domácích lomů, protože kdy jindy, než teď, si je nadšený potápěč může dosyta vychutnat. Aniž by ho rozptylovalo potápění za hranicemi. V téhle republice je vodních ploch jako máku (nebo spíše řepky), tudíž kdo váhá, nepotápí. Kajícně se přiznávám, že jsem lokalitu nedomyslela do detailů, protože byť je lom Lomeček velmi oblíbený, je přece jen poněkud z ruky. A málokomu se chce na otočku řídit přes dvě hodiny tam a stejnou dobu zpátky (Což není můj případ. Já bych za potápěním jezdila třeba až na konec světa. Za prvé miluju potápění a za druhé miluju řízení). Nicméně, odvážlivci se našli a ve finále se nás na místě sešla slušná skupinka pěti akvamenů a jedné akvaženy. Lomeček je menší lom u Domažlic, ale nadchnul mě hned na první pohled. Opečovávaný areál s vícero možnostmi využití volného času. I voda příjemně překvapila. Už ze břehu se dalo říct, že dole bude viditelnost takřka nekonečná, protože s tak čirou hladinou jsem s...

Moje uplynulá sobota se nesla ve znamení potápění! Ne, neodletěla jsem zase do Egypta, naopak jsem po dlouhé době opět smočila výstroj ve vodě sladké. Moje česká potápěčská základna Barakuda totiž organizovala potápěčský víkend na lomu Bořená hora u Benešova. Já ty ponory ve sladké vodě nemám moc v lásce, a to ze dvou primárních důvodů. Zaprvé bývá ve vodě i v letních měsících pořádná kosa a zadruhé viditelnost v těch horších případech nedosáhne dál než na jeden metr. V těch lepších dnech je člověk rád, když dohlédne do cca pěti metrů. Takže co z toho ponoru nakonec dotyčný má, když se obtěžuje celou svou výstroj dotáhnout k danému místu a pořádně ji zmáčet a ušpinit? Je to vášeň, životní styl, potřeba dýchat pod vodou, stav beztíže… tohle všechno dohromady nutí potápěče bahnit se v kalných studených vodách a prozkoumávat to málo, co zdejší lokality nabízejí. Ne nadarmo se do zatopených českých lomů záměrně shazují vraky aut, autobusů ...