Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Co vás ve spojitosti s potápěním napadne, když se řekne Vltava? Špína, bahno a studená voda. Ale když jste duší zarytý potápěč – srdcař, jdete pod hladinu po hlavě a dobrovolně. Ponor pod Karlovým mostem je pro každého potápěče snad i občanská povinnost, ať už se do vody dostane nebo ne. Předvánoční setkání v centru Prahy je ixletou tradicí, a i když většina lidí jen popíjí na břehu, je to pěkné každoroční loučení s Vltavou. Tento rok jsem se účastnila poprvé a nechala jsem se vyhecovat, že se do vody podívám i já. Prvotní plán byl sice pozorovat vše z teplého (nemokrého) kraje řeky, ale zvědavost zvítězila. Pod Karlovým mostem se prostě každý musí jednou potopit, bez toho to nejde. Sice víte, že tam neuvidíte vůbec nic, bude vám zima a možná vás odnese proud až do Kralup nad Vltavou, ale přesto si to nutkání nenecháte vzít. Takže jsme se to nedělní ráno pěkně oblékli do výstroje a vyrazili do boje. Já na sebe navlékla všechny možné vrstvy zateplených ...

Už je to oficiální. Jsem Divemaster! Logické vyústění veškerého mého dosavadního snažení a směrování. Musím říct, že jsem si coby divemaster připadala už docela dávno a spousta mých známých byla přesvědčená, že divemaster už dlouho jsem. Svým sebevědomým chováním a nadšením pro potápění jsem své okolí úplně bezděky oblbla 😊 . Takže zůstat jen Rescue by pro mou reputaci nebylo hodno. Divemaster byl jediné možné řešení. Měsíčním kurzem na Bali jsem proplula, ani nevím jak. Praktická cvičení jsem zvládla levou zadní, v podstatě jsem nic z toho ani jako cvičení nebrala, protože jsem veškeré praktiky prováděla tak, jak jsem zvyklá z běžného potápěčského života. Vše mi zde přišlo mnohem jednodušší, než kdekoli jinde. Například samotné vedení ponorů. Toho jsem se před započetím kurzu bála nejvíc, jestli budu v tak krátkém čase schopná zorientovat se pod vodou a najít vždy cestu zpátky k lodi. Ale tady na Bali všechny ponory probíhaly ve stylu – plaveme p...

Jednou z mých povinností jako Divemaster Trainee bylo asistovat u navazujících potápěčských kurzů. Vyšel na mě Rescue kurz, což je jeden z nejoblíbenějších kurzů vůbec, protože se při něm zažije hodně srandy, ale také se naučí spoustu užitečných dovedností, protože přece jen, pod vodou chodívá o život. Přibyli nám v dive centru dva noví členové a právě jim dvěma jsem měla sloužit jako oběť. Dost jsem se těšila, protože jako utopenec bývám bezpečně nejlepší a nic kurzantům neulehčuji. Jsem bezvládná jako mrtvola a o to těžší (realističtější) to pak pro studenty bývá. První den kurzu probíhalo nacvičování různých záchranných technik v bazénu. Ti dva chudáci měli za úkol rozpoznávat jednotlivé problémy a vyřešit je. Takže museli poznat například, že jsem vyčerpaná, v bezvědomí, v panice, … že ztrácím závaží i kontrolu nad stavem beztíže, … že mi dochází vzduch a začínám se topit. Jak já si to užívala 😊 . Nejvíc mě bavilo, když dostali pokyn, ...

Zažila jsem jeden z nejlepších ponorů mého života! Takzvaný Underwater Clean Up , kdy jsme se ponořili pod molo v zátoce Padangbai a sbírali všechno, co do moře nepatří. Předcházelo tomu pár hodin v učebně a školení ohledně Project Aware – organizace zabývající se mořskými odpadky a ochranou žraloků. V podstatě nám tloukli do hlavy, jak být správný Eco Diver, jak neničit podvodní svět, ale naopak jak ho chránit a konzervovat. Omílání toho samého, jak nepoužívat jednorázové plasty, omezit konzumaci masa, recyklovat, neprodukovat příliš bordelu a čistit (nejen) pláže. Nebyly to ale informace tak úplně pro nás, ale spíš pro ty, kterým budeme tahle fakta zprostředkovávat my. Drtivá většina potápěčů má zájem o to, aby byly oceány zdravé. Voda, ryby, plankton i koráli. Ale my jsme předurčeni být těmi vzory, těmi, kdo půjdou příkladem a budou edukovat ostatní. Například tady na Bali. Bali je mnohými považováno za ráj, ale věděli jste, že Indonésie se řadí mezi ...

Týden jsem nenapsala ani Ň, tak honem dohnat, co se za posledních sedm dní na Bali událo. Když pominu nějaká ta základní bazénová cvičení z refresh kurzu, kdy certifikovaní potápěči trénují podvodní dovednosti po dlouhé potápěčské neaktivitě, proběhl minulý týden ve znamení potápění na otevřeném moři. Musím přiznat, že už pět dní za sebou jen sbírám ponory, protože už nic moc nového před sebou k naučení nemám. Nastala opakovací fáze, kdy si vrývám pod kůži vedení ponorů a brífinky před samotnými ponory. A to buď s mými spolu-stážisty, nebo s reálnými lidmi. A je to báječné. Nemusím se stresovat novými úkoly, ale jen si pod vodou jedu to svoje, tzn. plavu kam chci, jak hluboko chci a jak dlouho chci a ostatní mě musejí následovat 😊 . To je výhoda divemastera – řídí si ponor sám a nikdo mu do toho nemůže moc kecat. Tuhle jsem si jeden takový ponor hodně přizpůsobila sama sobě. Tady na Bali jsou hojné termokliny, kdy je jedna vrstva vody výrazně chladnější/teple...

Můj divemaster kurz už je skoro v půlce. Jsem na Bali sotva čtrnáct dní, ale připadá mi to zdlouhavé, abych pravdu řekla. Upřímně, nenaučila jsem se zatím nic moc nového, co bych ještě nevěděla. Snad jen trochu víc teorie z manuálu, jak správně demonstrovat základní dovednosti ve vodě, a taky jak si dát do kupy svoji výstroj, kterou mi místní dobráci v dobré víře nevědomky rozmontovali 😊 . Posledních pár dní jsem byla předurčena k asistování při kurzu Open Water s reálným studentem. Šlo o mladou Američanku původem z Číny a já byla doprovodem, podporou a asistentem v jednom jak jí, tak hlavně jednomu z našich instruktorů. Celý první den jsme všichni tři strávili v bazénu, kde holčina musela předvést podvodní dovednosti po řádné demonstraci instruktora nebo mě. Vyměnit si pod vodou automatiku, předvést neutrální vztlak, sundat si masku, apod. Já většinou fungovala jako taková podrž taška, ale právě to je jedna z úloh divemastera – asist...

Dnešní text bude o želvách – nejen na Bali. Netýká se tak úplně potápění, ale želvy k podvodnímu světu patří a také my potápěči jsme dychtiví všech informací o mořské i sladkovodní říši, o ochraně oceánů a o způsobech jejich konzervace. Tudíž se s dovolením ponořím do povídání o místním želvím centru tady na Bali. Myslím, že nebude od věci spoustu želvích faktů zprostředkovat, objasnit a poučit se o nich. O želvím centru na Bali jsem se dozvěděla ještě předtím, než jsem na ostrov doletěla. Vždycky si před každou cestou více či méně podrobně vyhledávám informace o atraktivních místech a činnostech, abych byla zorientovaná od první chvíle a neztrácela čas bloumáním na místě. A Turtle Centre jsem si na svůj seznam míst k navštívení zaznamenala hned jako první bod. Hned ráno mého prvního dne volna na Bali jsem si přes místní „Uber“ GoJek objednala dopravu na skútru a zamířila na poloostrůvek Serangan , což je zapadákov nehorázných rozměrů, ale aspoň mají ...

Poslední tři dny byly vcelku náročné na uchopení situace. Z hlediska divemaster kurzu. V prvém případě jsem byla pověřená vést ponor osmi lidí v poměrně divočejších podmínkách, než je obvyklé. Druhá situace vyžadovala poradit si s vyhledáváním ztracených předmětů pod vodou. A poslední případ se týkal zmapování potápěčské lokality. Když to vezmu popořádku, nejprve jsme se všichni divemaster adepti nalodili na – dle místních poměrů – luxusní plavidlo, ale dle poměrů mých spíše na rozkolébanou rybářskou bárku. Cílem byl ostrov N usa Penida , který je celosvětově proslulý díky výskytu velkých mant a hlavně měsíčníků Mola Mola , což je snad nejvtipnější ryba na světě. A pořádně velká. Já jsem se radši držela zpátky a moc nedoufala, že se nám poštěstí vidět něco velkolepého. Já na střety s vzácnými živočichy moc štěstí nemám. Takže jsem byla smířená s tím, že se možná objeví nějaká ta želva. Což je samo o sobě samozřejmě fantastické až na půdu. A ...