Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Proč se skoro nikde neprodávají bílé neoprény? Já bych ho brala všemi deseti. Evergreenem mokrých obleků je černá a barvičky se bohužel na gumě objevují jen málo. Proč se bílému neoprénu všichni vyhýbají?  Na Amazonu bílé neoprény jsou, ale jen ve verzi 3MM a bohužel se neprodávají ve velkém. Nejsou příliš žádané a výrobci tak mají tendenci jich vytvářet méně, což logicky vede k vyšším cenám.  Přidávání barev je drahé Mokrý oblek je ve většině případů vyroben z neoprénu. Ten má černou barvu a poté je potažen nylonovou vrchní vrstvou. Opět černou.  Aby měl oblek jinou barvu, je nutné přidat více světlých vrstev nebo silnější nylon, což může zvýšit náklady na výrobu. Zase je to jen o penězích. Výroba bílých neoprénů je zkrátka dražší.  Bílá stárne rychleji Bílá barva není snadná na údržbu, projevují se u ní problémy se stárnutím, jako je změna odstínu.  V průběhu životnosti neoprénu tak může dojít k zažloutnutí nebo zešednutí, zejména pokud potápěč ne...

Loni jsem se zařekla, že do českých lomů už nikdy, jak je rok dlouhý, nevstoupím bez náležité tepelné ochrany, rozumějte sucháče. Ráchat se v desetistupňové vodě je o zdraví, jak tělesné, tak mentální. A hle, okolnosti tomu chtěly, že s neoprénem znovu projíždím republiku. A ten bezprostřední kontakt s živou vodou je parádní! Upřímně, nikdy jsem nedokázala pochopit, jak velké procento potápěčů ve skutečnosti nemá rádo vodu. Paradox ad absurdum. Nedají ani ránu bez suchého obleku, suchých rukavic, a kdyby to šlo, tak by rádi upřednostnili v suchu i hlavu. A to i v mořích o teplotě 22 stupňů. Nic proti tepelnému komfortu. Já sama mrznu v sucháči a tlustém podobleku už po patnácti minutách , ale paradoxně se v neoprénu jaksi taksi mentálně přepnu, že vydržím pod vodou mnohem déle. Tedy rozuměno v létě samozřejmě. A to musím říct, že mi krční dírou dost teče dovnitř. Voda místo, aby se pod neoprénem ohřívala, což je hlavní funkce neoprénu, tak si vesele cirkuluje sem a tam.  Snad i pr...

Akce kulový blesk fungují skvěle a pořekadlo, že nejlepší jsou neplánované akce, platí do písmene. S Barakudou jsme totiž na odjezd do Chorvatska měli zhruba jen týden. Sešlo se nás báječných patnáct statečných, ba co víc. Až na jednu výjimku jsem mezi všemi těmi chlapy byla jediná žena. Kdo by nebral mít s sebou svůj vlastní harém? 😊 A hlavně – konečně jsem si začala pořádně užívat svého statusu divemastera. Nepřestává mě udivovat, že můžu mít jako holka mezi ostatními potápěči určitý respekt. Já osobně považuju potápění za sport spíš pro chlapy a pořád mi hlava nebere, že je spousta mužů ochotná nechat se vést, potažmo i učit od holky. Kam se podělo to bájné mužské ego, přes které obyčejně nejezdí vlak? (Nebo chtějí holku vepředu, aby jí mimoděk očumovali pozadí 😊 ). Možná jsem staromódní a koukám se na věc optikou tradičního rozdělení světa na silné a křehčí pohlaví, ale já prostě v potápění chlapy uznávám víc. Teď střílím do vlastních řad, ale osobně bych se neúč...

Moje uplynulá sobota se nesla ve znamení potápění! Ne, neodletěla jsem zase do Egypta, naopak jsem po dlouhé době opět smočila výstroj ve vodě sladké. Moje česká potápěčská základna Barakuda totiž organizovala potápěčský víkend na lomu Bořená hora u Benešova. Já ty ponory ve sladké vodě nemám moc v lásce, a to ze dvou primárních důvodů. Zaprvé bývá ve vodě i v letních měsících pořádná kosa a zadruhé viditelnost v těch horších případech nedosáhne dál než na jeden metr. V těch lepších dnech je člověk rád, když dohlédne do cca pěti metrů. Takže co z toho ponoru nakonec dotyčný má, když se obtěžuje celou svou výstroj dotáhnout k danému místu a pořádně ji zmáčet a ušpinit? Je to vášeň, životní styl, potřeba dýchat pod vodou, stav beztíže… tohle všechno dohromady nutí potápěče bahnit se v kalných studených vodách a prozkoumávat to málo, co zdejší lokality nabízejí. Ne nadarmo se do zatopených českých lomů záměrně shazují vraky aut, autobusů ...

Vyhlášené potápěčské ráje jsou například Maledivy, indonéská Raja Ampat, Velký bariérový útes u břehů Austrálie nebo mexický Cozumel. Ale Vietnam ? Kdo to kdy slyšel. Samozřejmě že i ve Vietnamu se lidé potápějí ve velkém, jenže mezi populární scuba destinace se tato komunistická země neřadí. Proč? Než jsem v půlce února do Vietnamu vycestovala, pročítala jsem si na netu zkušenosti a články o tamním potápění. Klikala jsem myší vydatně, přesto jsem se nedopátrala plně uspokojivých informací. Vietnamem hýbe overfishing , tedy přehnané rybaření, což má za následek „vyhynutí“ velkých ryb v Thajském zálivu. Vietnamci už bohužel vylovili, co se dalo, takže cokoli většího než rybička Nemo už v místních vodách dávno neplave. Ty tam jsou želvy či tuňáci, o žralocích nemluvě. Mnozí tuto smutnou skutečnost vidí jako přínos pro svůj potápěčský byznys, poněvadž takto mohou svým klientům garantovat vskutku bezpečné shark-free potápění. Je to hodně smutné. Já osobně bych pref...

Konec ledna, mrzne, jak praští a vyhlídky na teplejší dny v nedohlednu. O nějakém potápění v rozumně chladné vodě nemůže být ani řeč. Přesto jsme se s mým pražským potápěčským klubem Barakuda vydali poslední den v roce 2018 zavírat vodu na lom Velká Amerika. Měli jsme štěstí, že se hladina teploměru pohybovala několik dobrých stupňů nad nulou, takže nebylo třeba se prohrabávat sněhem, ani sekat díru v ledu. Na potápění pod ledem ostatně ani nemám kvalifikaci. Měl to být můj první ponor v ledové vodě a nejen z toho důvodu se mi tento zážitek nesmazatelně vryl do paměti. V prvé řadě musím říct, že ačkoli měla voda dobré čtyři stupně, mokrý neoprénový oblek nepřicházel v úvahu. Nejsem žádný otužilec a bývá mi zima i tam, kde se ostatní bez známky chladu potápějí v trenýrkách a lycra triku. Takže suchý oblek s pořádnou dávkou spodních vrstev byl jediným možným řešením. Barakuda mi půjčila podoblek udržující teplo i v mínus pěti stupníc...