Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

V noci ze středy 23. října na čtvrtek 24. října 2024 se v Egyptě potopila safari loď M/Y Seaduction, na které cestovala skupina francouzských potápěčů. Jakou to má souvislost se mnou? Co se doopravdy stalo? Přiznám se, že je titulek textu mírně zavádějící, ovšem k připoutání pozornosti je to potřeba, aby si potápěči dali více pozor a naslouchali svým vnitřním hlasům, tak jak jsem to udělala já. Dlouho jsem si pohrávala s tématem srovnání potápění z malé a velké lodi. Zda je safari stejné z jakéhokoliv plavidla nebo velikost a stáří lodě hrají roli. Několik týdnů mi trvalo tohle téma správně uchopit, až mi struktura textu sama spadla do klína. Leč bohužel díky tragickým událostem. Před dvěma týdny se v Egyptě potopila loď, na níž jsem se měla plavit i já.   Poplašné zprávy se šíří nejrychleji Onen osudný týden jsem plula na jiné lodi. Předposlední den mi na mobilu pípla zpráva od kamaráda, jestli je pravda, že se loď Seaduction potopila. Jelikož jsem na té lodi letos absol...

Poslední tři dny byly vcelku náročné na uchopení situace. Z hlediska divemaster kurzu. V prvém případě jsem byla pověřená vést ponor osmi lidí v poměrně divočejších podmínkách, než je obvyklé. Druhá situace vyžadovala poradit si s vyhledáváním ztracených předmětů pod vodou. A poslední případ se týkal zmapování potápěčské lokality. Když to vezmu popořádku, nejprve jsme se všichni divemaster adepti nalodili na – dle místních poměrů – luxusní plavidlo, ale dle poměrů mých spíše na rozkolébanou rybářskou bárku. Cílem byl ostrov N usa Penida , který je celosvětově proslulý díky výskytu velkých mant a hlavně měsíčníků Mola Mola , což je snad nejvtipnější ryba na světě. A pořádně velká. Já jsem se radši držela zpátky a moc nedoufala, že se nám poštěstí vidět něco velkolepého. Já na střety s vzácnými živočichy moc štěstí nemám. Takže jsem byla smířená s tím, že se možná objeví nějaká ta želva. Což je samo o sobě samozřejmě fantastické až na půdu. A ...

Moje září bylo potápěčsky bohaté, zejména díky egyptskému safari na trase Elphinstone – Daedalus – Fury Shoal. Hříčkou osudu jsem se ocitla na lodi plné Poláků, kde jsme jedinými „outsidery“ byli jen já a jeden finský divemaster . Zprvu jsem se obávala jazykové bariéry, ale nikdy bych nevěřila, že se lze s Poláky tak snadno dorozumět. Nakonec jsem si připadala jako mezi domácími, kteří mě úžasně přijali mezi sebe. Za ten týden na lodi jsme podnikli spoustu nočních ponorů a právě o nich tu dnes bude řeč. Přestože už za sebou nějaký ten noční ponor mám, přece jen mě právě tyto nočňáky dost vyškolily. A přelomové byly hned z několika důvodů. Spanish dancer Za prvé jsem si konečně uvědomila, jak opravdu důležité je mít s sebou kvalitní světlo a hlavně záložní svítilnu. Zřejmě mi přišlo zbytečné s sebou záložku do Egypta tahat, protože jsem byla hrdou majitelkou zbrusu nového světla o svítivosti úctyhodných 1000 lumenů. Usoudila jsem, že na noční egyptské po...

Letos tomu budou už tři roky, co se mi splnil jeden z mých velkých potápěčských snů. A protože k tomu výročí dojde už příští měsíc, nebude od věci připomenout si ten velký den mým původním blogem, který jsem si tehdy psávala. Tahle retrospektiva je úžasná. Tehdy to byl můj 24. a 25. ponor vůbec. Stále jsem byla novicka, přestože už jsem měla potápěčskou licenci skoro tři roky. A už tehdy mi hlavou probleskávala kariéra profesionálního potápěče. Je až mrazivě překvapivé, jak se některé sny nemění. Naopak - vyvíjejí se. Jen je potřeba k nim dozrát...  Mám obrovskou radost a pocit zadostiuči nění. A proč? Po dvou letech jsem si konečně splnila další ze snů a potápěla se v Larnace ke světoznámému vraku lodi Zenobia . Všechno se to seběhlo v podstatě jednou velkou náhodou. Shodou okolností jsem dostala nabídku vrátit se na Kypr, a proto jsem letos předčasně ukončila roční pobyt v Abu Dhabi. Což mě přivedlo k měsíčnímu volnu, které jsem vyplnila návštěvou ...

V Hurghadě se potápím z denní jachty, což znamená, že každé ráno v devět vyplouváme v přístavu a odpoledne se z moře vracíme zpět. I když je to ve srovnání s ostatními loděmi vcelku velká bárka, nejsou tam kabiny na přespání a nocování na moři tedy nepřipadá v úvahu. Když jsem prosila o výlety na Salem Express nebo na Abu Nuhas, vždycky jsem dostala zamítavou odpověď, že se nesežene dostatek zájemců a že je to drahé a kdesi cosi. Tentokrát na mě posádka vyrukovala zčistajasna, že pozítří vyplouváme na vrak SS Thistlegorm . Co?! To bylo v tu chvíli jediné, na co jsem se zmohla. Jak se s touhle (malou) lodí můžeme opovážit vyplout na cestu dlouhou minimálně čtyři hodiny? Ta loď se zlomí vejpůl. Thistlegorm je nepsaná povinnost každého svéprávného potápěče, přece jenom jde o vrak mimořádné historické hodnoty. Obrovská britská cargo loď byla (OMYLEM!) sestřelena německými letadly za druhé světové války, 6. října 1941, vzala životy celkem ...

Je to pár dní, co jsem se vrátila z potápění v Egyptě, kde se mi splnil jeden velký potápěčský sen. Po dvou letech toužení a soužení jsem se ponořila ke vraku Salem Express . V Egyptě pokaždé pendluji mezi Hurghadou a Marsa Alam, odkud se k Salemu moc často nevyplouvá. Ideální je vyplout z přístavu v Safaze, a tam odtud je to lodí ještě dobrá hodinka cesty. Jenže tentokrát mi štěstí přálo a výlet se z Hurghady organizoval. Těšila jsem se jak malá. Konečně na vlastní oči spatřím poslední důležitý vrak Rudého moře, který jsem zatím neměla šanci navštívit. V Rudém moři na území Egypta leží velká spousta oblíbených potopených lodí. SS Thistlegorm se považuje za jeden z nejpopulárnějších vraků na světě, potom je tu Giannis D a Carnatic u útesu Abu Nuhas, Aida a Numidia u Brothers Islands, dále Rosalie Moller, Dunraven a Yolanda u Sharm el Sheikhu a nakonec Salem Express. To, co dělá Salem jedinečným, je jeho tragický příběh. Trajekt, k...

Když jsem s potápěním začínala, ze všech stran jsem slýchala o potápěčském safari a neměla absolutně ponětí, o čem je řeč. Věděla jsem jenom, že potápěči tráví celý týden na širém moři a nevrací se ke břehům ani na noc. Tehdy mi to přišlo jako čiré šílenství. Kdo by chtěl být zavřený týden na lodi s nulovou šancí vzdálit se do svého soukromí? Zároveň jsem ty ochotníky strašně obdivovala. Musejí být v potápění ohromně zkušení, když se dobrovolně vydají na takovou plavbu. Tehdy jsem si vůbec neuměla představit, že se něčeho podobného budu účastnit také a že dokonce nebudu snít o ničem jiném 😊 . Ale nikdo mi vlastně nikdy nebyl schopen pořádně vysvětlit, jak to na takové lodi chodí. Všichni říkali to samé, a totiž, že se člověk pořád jen potápí. Ale co se dělá potom? Mezi ponory, nebo večer, než se jde spát? Kdo se stará o jídlo, kdo rozhoduje o tom, v jaké lokalitě se bude skupina potápět? Tyhle všechny otázky mi kolovaly hlavou bez uspokojivých odpovědí...