Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Den 12.12.21. Tajuplné datum, kdy jsem se konečně stala instruktorem. To číslo je tak krásné, že si ho snad nechám vytetovat. Musím říct, že se mi po těle rozlil tak osvobozující pocit úlevy a zadostiučinění. Takhle nějak by se asi musel cítit Sysifos, kdyby se mu povedlo svalit svůj balvan na druhou stranu kopce. Pocity? Dojmy? Upřímně, těch emocí se během posledních 14 dnů a hlavně uplynulého víkendu vystřídalo tolik, že by ze mě měl radost nejeden psychiatr. Očekávání, nervozita, zoufalství, stres, těšení se, strach i radost. Představa, co bude, jestliže neuspěju, byla tak nesnesitelná a ponižující, že jsem si nic podobného vůbec nepřipouštěla. Přípravy na dvoudenní závěrečné zkušky byly hektické. Nepamatuju si, kolikrát jsem si před zrcadlem trénovala přednášky na jednotlivá témata potápěčské teorie, kolikrát jsem pod vodou vázala dračí smyčku a zvorala kontrolu nouzového výstupu (CESA). Milionkrát jsme trénovali resuscitování potápěče v bezvědomí na hladině ( Rescue 7 ), demonstra...

Tenhle můj kurz instruktora potápění by se mohl z fleku přejmenovat na kurz Jak srazit sebevědomí nebo taky Jak skákat přes překážky . Nikdy předtím jsem si ve své potápěčské historii nepřipadala tak slabá a bezradná.   Několik týdnů už probíhají přípravy na instruktorské zkoušky. První týdny jsme se prokousávali samostudiem online a nespočetnými videocally přes Zoom , což byla neskutečná pakárna. Vzhledem k tomu, že u sebe doma nemám zavedený internet a z předplacených dat by mi za jeden call nezbylo vůbec nic, musela jsem po večerech vysedávat po hurghadských kavárnách. Což bylo všechno možné jenom ne sranda, protože večer se v kavárnách obvykle sejde celá egyptská osada, která obden sleduje fotbalový zápas a huláká do toho hlava nehlava. Velký počet lidí připojených na wifi způsobuje, že síť neustále padá, což je to poslední, co by člověk u videocallu potřeboval. Praktická cvičení ve vodě se podobají boot campu Další týdny už byly ve znamení přednášek a p...

Nedílnou součástí instruktorského potápěčského kurzu je kurz EFR (Emergency First Responder). To znamená, že se jako budoucí instruktoři potápění musíme stát také instruktory podávání první pomoci. Nejde přitom jen o tonutí, ale také o provizorní dlahy, zastavení krvácení nebo ošetření popálenin od mořských živočichů. V případě potápění a potenciálního tonutí je nejdůležitější poskytnout kardiopulmonární resuscitaci (KPR). Slovy encyklopedie je to metoda, jejímž cílem je oddálení klinické smrti a zamezení nevratného poškození životně důležitých orgánů. Jedná se o nepřímou srdeční masáž a umělou plicní ventilaci , které dočasně suplují základní životní funkce – srdeční činnost a dýchání.   Když jsem před lety pobývala v Emirátech a v rámci plavčického kurzu jsme se učili totéž, tak nám náš bodrý školitel radil, ať si při nepřímé masáži srdce broukáme písničku Staying Alive od Bee Gees. Má 100 bpm , což je přesně ta správná rychlost vhodná ke kompresím hrudníku. ...

Ať už nade mnou drží ochrannou ruku Pánbůh nebo Alláh, jedno je jisté. Některý z těchto tajemných chlapíků mi k nohám sesílá všechno to, za čím se ženu s vytrvalostí maratonského běžce. Moje dráha potápěče z povolání získává reálné obrysy. Byla jsem totiž konečně povolána do boje. Dělat gajdici za peníze. Zní to strašně „gajdice za peníze“, ale když bota sedí… J . Mimochodem, slovo gajdice je mi mnohem sympatičtější než dajvmastryně :). Abych vše uvedla na pravou míru. Jsem teď v Egyptě taková plonková, když si aktivně nehledám žádnou práci. Snažím se soustředit na studium a přípravu k IDC, které má vypuknout už příští týden a být završeno v půlce prosince. Takže hledat si teď nějaké zaměstnání je z hlediska času mimo mísu. Takže si ve svém penthousu (bydlím na střeše) vydělávám na základní živobytí jako copywriter (home office) a mezitím si pročítám Daltonův zákon parciálních tlaků, trénuju dekompresní tabulky a snažím se oživit si Haldanov...

Natruc všem překážkám, klackům pod nohama, skepsi a zejména světu navzdory, se listopad 2021 zapíše do mých podvodních dějin jako měsíc, v němž jsem se zapsala do kurzu instruktora potápění. Sen nuceně oddálený o dva roky se nyní stává skutečností. Posledních pět let je pro mě potápění vším. Není dne, kdy bych na potápění nemyslela. Není dne, který bych si nepřála strávit pod vodou.  A proto se teď ocitám v Egyptě. Za 25 dní začíná ostrý start Instructor Development Course (IDC), v němž budeme učeni, jak učit. Nyní už opakujeme teorii, oživujeme zaprášené znalosti a všechny ty informace, jež bychom už z dřívějších kurzů měli znát. IDC není o tom, prohloubit naše vědomosti o potápění. IDC učí, jak učit. Upřímně, myšlenka, že bych již brzy měla začít někoho trénovat, je mi stále ještě relativně vzdálená, a to i přestože o statusu instruktora sním už dlouho. Cítím nutkavou potřebu posunout se zase o krok výš, je to jako vábení bájných sirén, ponoukání k násl...

Při pohledu na hladinu Černého moře zaujme lidské oko odstín modré až zelenomodré, místy šedivé barvy. Podél břehů se zbarvení vody přiklání spíše do zelena, což je způsobeno přítomností mořských řas a sedimentů. Viditelnost pod vodou podél břehů je kolem dvou metrů, na otevřeném moři lze dohlédnout do dálky až 30 metrů. Po černé barvě ani stopy. Proč se tedy Černé moře nazývá černým?  Nessebar, Bulharsko. Odpovědí na jednoduchou otázku je několik. Jedno z možných vysvětlení lze nalézt retrospektivním pohledem do starověku, kdy tehdejším námořníkům připadaly vody Černého moře příliš rozbouřené a nebezpečné . Náhlé bouře daly vzniknout obrovským vlnám a plavit se v takových časech na volném moři bylo velmi riskantní. Námořníci proto tyto vody pojmenovaly jako temné, černé...  K tomuto závěru přispívají také názory starých Řeků, kteří nazývali Černé moře Axenios, což lze volně přeložit jako nepohostinný či nevlídný . Časté mlhy a slabší viditelnost oproti Středozemí jen podporuj...

Jak jsem se prve obávala, že na bulharském pobřeží nenajdu žádné odpovídající diving centrum, vyvedl mě start letní turistické sezóny z omylu. Z dočasně mrtvých vstala většina potápěčských bází. Zatímco přes rok většina Bulharů přebývá ve vnitrozemí a živí se něčím „smysluplným“, přes letní měsíce dává přednost břehům Černého moře a vyráží vstříc prázdninovým džobům. Těžko říct, jak si Bulhaři dokáží v běžném zaměstnání vyjednat dvouměsíční volno, aby se mohli věnovat svým letním okupacím. Pro milovníky potápění je to každopádně senzace. Otevírají se totiž potápěčská centra a vyráží se pod vodu. V předešlém článku jsem se vypisovala ze svých zážitků z  ponoru s DIVING BG , kde mě mírně řečeno překvapil nepříliš zkušený potápěčský personál. Nicméně netrvalo dlouho a našla jsem si o kus dál na jih potápěčské centrum Poseidon , což je skvadra příjemných Čecho-Bulharů, s nimiž šla komunikace jako po másle. V češtině. K potápění český jazyk nepotře...

Mám přátele potápěče na všech světových stranách, ale upřímně neznám ani jediného, který by se kdy potápěl v Bulharsku. Respektive žádný se mi o této černomořské zkušenosti nikdy slovem nezmínil. Dosud pro mě bulharské vody byly panensky neprobádané. Ovšem když se mi naskytla příležitost pobýt nějaký čas v ráji někdejších ROH rekreací, neváhala jsem a přibalila si s sebou i výstroj. S potápěním v Bulharsku to není jen tak. Není to vyhlášená potápěčská destinace a tím pádem je náročnější najít dostatek klientely k pořádání každodenních potápěčských výprav. Snad také kvůli covidu se v okolí Burgasu obtížněji hledá otevřené potápěčské centrum. Proto jsem na facebooku kontaktovala všechny báze v nejbližším i vzdálenějším okolí a vybrala si tu, která byla na sociálních sítích nejaktivnější a hlavně která reagovala na moji zprávu. Výsledkem byla hodinová cesta autem z Nessebaru do Sozopolu . Ale protože potápění v Bulharsku se musí vyzkoušet, ...