Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Řecké vody nejsou příliš vyhlášené důstojným potápěním, ovšem pro toho, kdo podvodní stav beztíže skutečně miluje, ten si své najde. A třeba narazí i na velké překvapení, jako já v Kefalonii. Správný potápěč se ponoří všude a za všech okolností. I když musím přiznat, že čím déle se potápím, tím raději ponor vynechám, když to okolnosti dovolí. Už dávno nezřízeně nesbírám ponory jako ponožky a neženu se do vody za každou cenu, jen abych získala další zářez. Tohle zběsilé období už mám za sebou. Kdysi jsem se dušovala, že nikdy nevynechám příležitost jít pod vodu a to, že lezu dolů kdykoliv a za jakékoliv situace jako Iron Diver, jsem brala jako jednu ze svých chloub. Byla jsem schopná se pro probdělé noci začít za ranního kuropění nasouvat do sucháče, abych splnila svůj osobní denní plán. Kdeže loňské sněhy jsou. Dnes si pokud možno ponory vybírám, ovšem existují momenty, kdy jdu do vody, i když předem vím, že to nebude stát za moc. Tak se stalo i na mé last minute cestě na řecký...

Nikdy jsem o nikom neslyšela, že by se cíleně jel potápět na Srí Lanku. Asi to nebude žádné terno, když se tam nikdo nehrne. Ale za sebe říkám, že to stojí za zkoušku. Vzpomínky na jižní pobřeží bývalého Cejlonu omývaného Indickým oceánem jsou jedny z mých nejmilejších. A to hlavně díky želvám. Před třemi lety jsem navštívila Srí Lanku poprvé. Tehdy nás byla parta dvanácti lidí a jen dvě jsme byly potápěčky. Potápění nebylo primárním cílem výpravy, ale když už jsme se na ostrově ocitly, byl by hřích to pod vodou nezkusit. Vezly jsme s sebou přes půl zeměkoule všechen vercajk, protože v těchto končinách člověk dopředu neví, co mu v místním centru půjčí za přístroje. A hlavně, kdo si jednou zvykl na svoji výbavu, těžko se smiřuje s cizí, byť jen na pár ponorů.  Bydleli jsme všichni ve vile přímo na pláži, ale paradoxně se nejbližší potápěčské centrum vyskytovalo asi 45 minut od nás. A z takové dálky nás samozřejmě nikdo nepřiveze. Nezbývalo nám tedy, než si opatřit dopravu vlastn...

Dnešní text bude o želvách – nejen na Bali. Netýká se tak úplně potápění, ale želvy k podvodnímu světu patří a také my potápěči jsme dychtiví všech informací o mořské i sladkovodní říši, o ochraně oceánů a o způsobech jejich konzervace. Tudíž se s dovolením ponořím do povídání o místním želvím centru tady na Bali. Myslím, že nebude od věci spoustu želvích faktů zprostředkovat, objasnit a poučit se o nich. O želvím centru na Bali jsem se dozvěděla ještě předtím, než jsem na ostrov doletěla. Vždycky si před každou cestou více či méně podrobně vyhledávám informace o atraktivních místech a činnostech, abych byla zorientovaná od první chvíle a neztrácela čas bloumáním na místě. A Turtle Centre jsem si na svůj seznam míst k navštívení zaznamenala hned jako první bod. Hned ráno mého prvního dne volna na Bali jsem si přes místní „Uber“ GoJek objednala dopravu na skútru a zamířila na poloostrůvek Serangan , což je zapadákov nehorázných rozměrů, ale aspoň mají ...

Patřím k těm, kteří potápění propadli celým svým tělem i duší. Nepamatuji si, že bych kdy do jakéhokoli jiného svého koníčku vkládala tolik času, námahy, hotovosti a nadšení (snad vyjma cestování samotného), než právě do probádávání podvodního světa. Dá se říct, že už mi z nadmíry dusíku v krevním řečišti regulérně jeblo. Všechny utracené peníze přepočítávám stylem „Kolik by za tuhle sumu bylo ponorů“ a o veškerém volném čase přemýšlím „Kolikrát bych se za tu dobu mohla potápět“. Cesty za potápěním mám rozplánované na minimálně rok dopředu a neustále si dokupuju další vychytávky a náhradní díly. Můj domov už se pomalu začíná podobat menšímu diving centru , zejména když k tomu připočítám zdi polepené fotkami žraloků, medúz či želv z časopisu Buddy. Na WC mám potápěčský kalendář, v botníku mezi střevíci se mi válejí ploutve a na ramínku mezi kupou svršků vyčnívá neoprén. V počítači mám staženou většinu filmů, které kdy byly natočeny o po...