Jsem oficiální rybou! Mám vytetované žábry

Patřím k těm, kteří potápění propadli celým svým tělem i duší. Nepamatuji si, že bych kdy do jakéhokoli jiného svého koníčku vkládala tolik času, námahy, hotovosti a nadšení (snad vyjma cestování samotného), než právě do probádávání podvodního světa. Dá se říct, že už mi z nadmíry dusíku v krevním řečišti regulérně jeblo. Všechny utracené peníze přepočítávám stylem „Kolik by za tuhle sumu bylo ponorů“ a o veškerém volném čase přemýšlím „Kolikrát bych se za tu dobu mohla potápět“. Cesty za potápěním mám rozplánované na minimálně rok dopředu a neustále si dokupuju další vychytávky a náhradní díly. Můj domov už se pomalu začíná podobat menšímu diving centru, zejména když k tomu připočítám zdi polepené fotkami žraloků, medúz či želv z časopisu Buddy. Na WC mám potápěčský kalendář, v botníku mezi střevíci se mi válejí ploutve a na ramínku mezi kupou svršků vyčnívá neoprén.

V počítači mám staženou většinu filmů, které kdy byly natočeny o potápění a videa z Youtube, kterakse vesele líhnou malé chobotničky, mořská okurka vydatně vyměšuje a koník vytlačuje ze svého bříška desítky nových koníčků. Police v knihovně se prohýbá pod nejrůznějšími manuály k potápěčským kurzům, průvodci vraky Rudého moře a mezi tím vším se povalují popsané logbooky.

Do celé této mánie přibyla další – nezvratná. Moje úchylka dospěla do takového stadia, že se potápěčskou tématikou nechávám i tetovat. Čemuž se stále tak nějak bráním uvěřit, protože jsem celý život kérkami pohrdala a odsuzovala je. Od začátku loňského roku je ale všechno jinak. K mému prvnímu tetování jsem přišla doslova zásahem shůry. S partou jsme tehdy trávili pár týdnů na Srí Lance, kde se pár dní před odletem domů jeden z nás rozhodl zajet do tetovacího salonu a nechat si počmárat celá záda. A já, když jsem viděla tu roztomilou místnost a sympatického tatéra, jsem si rovnou zamluvila termín na další den. O motivu jsem nepochybovala ani minutu. Želvy. (O korytnačkách na Srí Lance se rozepíšu jindy – to by bylo na hodně dlouhé vyprávění). Bylo to zcela spontánní a nepromyšlené, ale jsem šťastná, že je mám.

Druhé moje „mokré“ tetování mi už hlavou rotovalo několik měsíců. Toužila jsem po něčem opravdu potápěčském, aby to nebyli jen mořští živočichové. Postavička retro potápěče mě napadla hned, ale ostřílenou helmou, kterou má vytetovanou kdekdo, jsem to odbýt nechtěla. Stačilo pár pátrání po Google Images a našla jsem to, co jsem hledala. Akvanauta jsem poupravila podle sebe a odjela si ho nechat vytetovat do Egypta. Mělo to pro mě symboliku spáchat to zrovna tam a taky jsem popravdě doufala, že to vyjde levněji. Moje okolí už se pomalu začíná bavit tím, že si z každé destinace přivezu obrázek. Možná bych z toho měla udělat tradici 😊.

To nejčerstvější, co mám a z čeho mám obrovskou radost, je moje tři dny staré (pražské) tetování. Jeden takový bodrý sečtělý tatér mi vytetoval ŽÁBRY! Je to bláznivé, je to ujeté, ale je to moje 😊. Strašně moc se to ke mně hodí a vystihuje mě to. Když k tomu připočítám, že jsem narozená v březnu, můžu už směle prohlásit, že jsem oficiální rybou. Problémem se zdálo být nalezení vhodného obrázku, protože internet v celé jeho velikosti ničím podobným nedisponoval. Respektive jen tím, co se mi nelíbilo. Ale nakonec mi Google něco málo vyhledal, i když i toto dílo jsem si musela poupravit k obrazu svému.

Na všechna svá tetování jsem pyšná a je mi úplně jedno, jak v nich budu vypadat za třicet let. Vždycky tu bude oblečení, které mnohé schová. Už nyní mi hlavou brouzdají nápady na další ilustrace, ale to je zatím jen budoucnost. Chtěla bych mít přes paži vykérovanou obrovskou chobotnici, nebo mít i celou ruku posetou mořskými tvory. Ryby, korály, mušle, … cokoli. Kdoví, třeba si příště nechám na kůži zvěčnit i šnorchl 😊.