Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Barakuda vycestovala za potápěním do Rakouska! Pro mě to znamenalo jediné. Rakousko se oficiálně stalo mou DESÁTOU zemí, kde jsem se smočila svoje neoprénové / trilaminátové svršky! Zní to skoro až mysticky, protože mi pořád připadá, že jediné místo, kde se potápím, je Egypt. I když mu už docela slušně šlape na paty Chorvatsko. Ale s děravou patou Egypt nechodí a já neoblomně věřím, že už se tam za pár týdnů budu zase nořit. Tenhle text je ale o Rakousku, konkrétně o jezeře Attersee, kde se můj tým na Cyrila a Metoděje rozhodl rozbít stany a uskutečnit nějaké to (skoro) domácí máchání. Attersee je obrovská vodní plocha přes 50 km dlouhá a nejhlouběji sahá téměř ke 170 metrům. Těžko říct, do takových nížin se žádný z nás nepodíval. Snad jen místní potápěči s rebreathery a podvodními skútry. Oni ti Rakušáci tenhle předraženej vercajk snad fasujou k potápěčské kartičce 😊 . Nám stačilo těch plus mínus dvacet pět metrů, kde stejně bylo vidět velký kulový. Z kempu ...

Slavnostně oznamuji, že jsem konečně přišla na chuť potápění v lomech! Zřejmě už jsem se dostatečně rozpotápěla a zorientovala v těch kalných chladných vodách, že si připadám sebejistá a konečně si to začínám užívat. Lomy už pro mě nepředstavují nepřiznané obavy z neviditelnosti ani ze zimy, ale jen čirou zábavu. Naplno jsem si to uvědomila minulý týden na Borku, kde jsme, jako Barakuda, trávili víkend. Já ty moje potápníky prostě zbožňuju. Žádná jiná komunita lidí snad není tak svobodomyslná jako právě potápěči. S takovou nenucenou bezstarostností jsem se nesetkala ani na místech, kde by člověk očekával velký životní nadhled. Proto je mi mezi touhle bandou tak dobře. Můžu se dát do řeči s úplně cizími lidmi, a přesto si budu jistá, že si spolu budeme mít celé odpoledne o čem povídat. Na Borku jsem konečně nabyla tolik potřebnou sebejistotu divemastera, která mi dosud v české sladké vodě chyběla. Už se mi to přeplo v hlavě a dokážu si celý pon...

Do mého seznamu potápěných zemí přibyla další položka! Slovensko! Konkrétně senecké jezero Guláška pár kilometrů od Blavy. Předpověď počasí nám ale vůbec nehrála do karet se všemi svými slejváky a přeháňkami. Notabene když jsme měli v plánu nocovat ve stanech. Plátěné přístřešky na blátě, boty od bahna, zablácená výstroj. Pár dní před odjezdem tedy reálně hrozilo, že celá akce, na kterou jsem se tak těšila, kvůli nepřízni počasí padne.  Naposledy jsem se potápěla na začátku června a moje plíce už vykazovaly solidní absťák, tudíž jsem byla přeochotná jet na Slovensko za každou cenu. Představa zimy, mokra a špíny sice odrazovala i mě, ale kousla jsem se a byla ochotná podstoupit cokoli. Koupila jsem si nové holiny a připravená porvat se s přírodním živlem jsem ve stanovený den dorazila k místu odjezdu. Přihlášená sebranka významně prořídla, zůstaly jen silné kusy – já a pět borců. Lepší zůstanou :) . A jelikož já si odjakživa vždy rozuměla lépe se samečky ne...