Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

O delfínech je známo, že jsou to zvířata velmi chytrá a společenská. Proč však delfíni zvracejí, proč vypouštějí bubliny a jak užívají omamné látky? S každým dalším ponorem se o delfínech dozvídám čím dál víc informací a častokrát nevycházím z údivu. Potápěčská safari sezóna 2024 už zaklepala na dveře a já jsem ještě pořádně nezrekapitulovala tu předchozí. Loňský ročník pro mě byl přelomový v mnoha ohledech, kdy mi moře udělilo pár vydatných lekcí, já sama jsem rozdala několik fér úderů a především jsem dostala důvěru, jako nikdy předtím. Vést itinerář plavby sama a být hlavním guidem na lodi. Zimní pauza, kdy jsem si potápění připomínala většinou jen ze seriálu Velké sedlo ve společnosti potápěče Sykyty a hrázného Palyzy, pomalu a jistě skončila. Mám za sebou svůj první letošní trip, který se ani nedá nazvat potápěčským safari, neboť jsem se za celý týden na lodi potopila jen 4x. Moje loď byla najatá jako charter trojicí dokumentaristů, kteří tři týdny brázdili po ...

Potápěčské safari nemusí být čistě jen o potápění. Sem tam je lepší vzít šnorchl a užít si to dění kolem jen s ploutvemi a maskou. Bez tahání hliníku na zádech a bez omezení vzduchového i časového. A přesně tak jsme konali v Dolphin House Sataya, kde jsme si v azurové zátoce dopřáli dostaveníčko s delfíny. Dolphin House Sataya je národní park, přísně střežený egyptskými zákony a organizacemi chránícími místní životní prostředí jako je HEPCA nebo Red Sea Project . Delfíni se tu pravidelně zdržují a vykonávají veškeré životní úkony, které k jejich existenci patří. A protože tu jsou tyto potvory doma, zabydlely se tu i lodě s turisty, které sem dojíždějí buď jako denní loďky z pobřeží, nebo jako safari lodě odnikud.  V zátoce není dovoleno se potápět. Pouze šnorchlovat a navíc ideálně v záchranné vestě nebo neoprénu, který nedovolí příliš hluboké zanoření na nádech. Díky tomu je možné si užít ohromné skupiny delfínů dlouholebých ...

Je zvláštní, jak se může život obrátit vzhůru nohama během pouhých čtrnácti dnů. Před dvěma týdny jsem neměla ani tušení, kdy zase poletím do Egypta. A teď tu mám ke dnešku za sebou už 17 ponorů.   Egypt je v tomhle čase dokonalým balzámem na duši. Tak zázračný odpočinek od všech katastrofických scénářů jsem si nepředstavovala ani v nejrůžovějších snech. Nikdo tu neřeší žádné viry (lidi tu jsou odpradávna zvyklí na nečistotu a přítomnost bakterií) a nikdo se nebojí (protože se stane jen to, co si přeje bůh, a tak je to v pořádku). Život tu běží v normálu, a kdyby se tu po ulicích pohybovalo jen o trochu víc turistů, nikdo by nepoznal, že se ve světě něco děje. Jediný, kdo tu mluví o pandemii, jsou turisté. Je to neskutečná úleva, únik od „reality“ a klid a mír v duši. A co teprve pod vodou! Všechny ty rybičky tu stále jsou, nechybí ani jedna jediná 😊 . Dokonce mi přijde, že se ty barevné ploutvičky přestaly bát potápěčů. Jsou mnohem zvědavější a nebojí s...