Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Natruc všem překážkám, klackům pod nohama, skepsi a zejména světu navzdory, se listopad 2021 zapíše do mých podvodních dějin jako měsíc, v němž jsem se zapsala do kurzu instruktora potápění. Sen nuceně oddálený o dva roky se nyní stává skutečností. Posledních pět let je pro mě potápění vším. Není dne, kdy bych na potápění nemyslela. Není dne, který bych si nepřála strávit pod vodou.  A proto se teď ocitám v Egyptě. Za 25 dní začíná ostrý start Instructor Development Course (IDC), v němž budeme učeni, jak učit. Nyní už opakujeme teorii, oživujeme zaprášené znalosti a všechny ty informace, jež bychom už z dřívějších kurzů měli znát. IDC není o tom, prohloubit naše vědomosti o potápění. IDC učí, jak učit. Upřímně, myšlenka, že bych již brzy měla začít někoho trénovat, je mi stále ještě relativně vzdálená, a to i přestože o statusu instruktora sním už dlouho. Cítím nutkavou potřebu posunout se zase o krok výš, je to jako vábení bájných sirén, ponoukání k násl...

V Hurghadě se potápím z denní jachty, což znamená, že každé ráno v devět vyplouváme v přístavu a odpoledne se z moře vracíme zpět. I když je to ve srovnání s ostatními loděmi vcelku velká bárka, nejsou tam kabiny na přespání a nocování na moři tedy nepřipadá v úvahu. Když jsem prosila o výlety na Salem Express nebo na Abu Nuhas, vždycky jsem dostala zamítavou odpověď, že se nesežene dostatek zájemců a že je to drahé a kdesi cosi. Tentokrát na mě posádka vyrukovala zčistajasna, že pozítří vyplouváme na vrak SS Thistlegorm . Co?! To bylo v tu chvíli jediné, na co jsem se zmohla. Jak se s touhle (malou) lodí můžeme opovážit vyplout na cestu dlouhou minimálně čtyři hodiny? Ta loď se zlomí vejpůl. Thistlegorm je nepsaná povinnost každého svéprávného potápěče, přece jenom jde o vrak mimořádné historické hodnoty. Obrovská britská cargo loď byla (OMYLEM!) sestřelena německými letadly za druhé světové války, 6. října 1941, vzala životy celkem ...

Moje cesta k profesionálnímu potápění nabírá ten správný směr. Druhý květen 2019 se pro mě stal nezapomenutelným z jednoho jediného důvodu. Úplně poprvé jsem sama vedla celý ponor od A až po Z. Když tedy nepočítám jeden noční ponor loni v Chorvatsku, kde jsem jako jediná majitelka kompasu byla pověřená být lídrem a kde jsem zažila pár těžších chvilek souběžným učením se ovládat suchý oblek, navigováním ve tmě a hlavně snahou se úspěšně vrátit tam, odkud jsme začali. Moje divemaster role mi tentokrát spadla do klína úplně sama. Já jsem vždycky otravná tím si všechno vyškemrat a do všeho se aktivně hrnu. Ale teď za mnou jeden z profi potápěčů přišel sám a suše mi oznámil, že on zůstává na lodi a já budu tím, kdo povede jeho dva zákazníky pod vodou. Dobrej fór. V Egyptě to znám jako svoje boty, takže i když nejsem dopodrobna kovaná ve všech lokalitách, ujala jsem se výzvy s bondovským klidem. Jen jsem si nechala stručně načrtnout trasu a šlo se do...