Sbírání odpadků se stalo běžnou součástí mých ponorů, kdekoli se potápím

Že je v mořích a oceánech spousta bordelu, to je dnes už obecně známé. Díky médiím a sociálním platformám se stalo moderním o problémech znečištění vod mluvit a díkybohu i jednat. Kosmetické firmy propagují opalovací krémy, které svým složením neublíží korálovým útesům. Vyrábějí hygienické produkty bez silikonu, parabenů, plastových mikročástic, apod. Omezují plastové obaly a nahrazují je rozložitelnými či recyklovatelnými materiály. Samotní konzumenti se snaží žít co nejvíc eko / bio a vyhýbají se jednorázovým obalům, nakupují na farmářských trzích, recyklují, vyrábějí si kosmetiku doma. Přesto to nestačí. Vody sladké i slané neustále čelí milionům tun odpadu. Zbavovat se odpadků jejich prostým odhozením do řeky je stále velmi populární. A teď se nebavíme jen o jihovýchodní Asii, ale třeba i o Středozemním nebo Rudém moři. Ta magičnost zbavení se odpadu navždy, zadarmo a bez práce jen jeho hozením do hlubin, je zkrátka příliš lákavá. Důsledky zajímají málokoho.

Lom Velká Amerika

Vznikají proto v čím dál větším měřítku organizace zaměřené na čištění vod, k nimž se připojují potápěčská centra i jednotliví potápěči. Už jsem tu na blogu psala o clean up ponoru na Bali, ale smetí se želbohu nachází všude. Vezměte si třeba takový český lom Velká Amerika. Čarovný přírodní úkaz, zdobící nejeden kalendář, pohled i filmové plátno. Nádherná hladina vody, pod níž se ale bohužel skrývá noční můra. Desítky odhozených pneumatik, pneumatik a zase pneumatik. Proč, ptám se? Komu to prospívá?

Vltava (nejen) v centru Prahy je rájem pro hledače pokladů. A to doslova. Odhozené zbraně (kolikrát i z minulých století), klíče od pronajatých (a zřejmě kradených) vozidel, vypáčené trezůrky, mobilní telefony i doklady, elektrokoloběžky, traverzy, a tak dále a tak dále. Chcete-li si pár takových předmětů prohlédnout na vlastní oči, nemusíte hned chodit do vody, ale stačí zabrousit do podzemí Staroměstské mostecké věže na Karlově mostě, kde jsou tyhle raritky vystaveny.

Pag, Chorvatsko

Tohle zbavování se věcí házením do vody by se možná dalo i trochu pochopit tím, že řeky i rybníky jsou samy o sobě špinavé a pranic tedy nezáleží na tom, jestli tam bude o jeden nebo dva nepotřebné předměty víc. Stejně to nebude ze břehu vidět. Ale jako obhajoba těchto činů je to samozřejmě chabé. O to víc zarazí, když se s tímhle skládkováním setkáme u moře, kde je zvykem vídat vodu čirou. A nemusíme chodit daleko. Co například motivuje takového průměrného Chorvata, aby do moře házel svůj odpad? V zátoce na ostrově Pag, kam se Barakuda pravidelně jezdí potápět, je takových prapodivných věcí ve vodě habaděj. Kovové trubky, staré baterie, skleněné láhve, plechovky od piva, konzervy, textílie, zapalovače, zkrátka veškerý sortiment, o němž se nedá říci, že byl původně určen k rozkladu pod mořskou hladinou. Mohli bychom takové jednání lidí nazvat leností, neznalostí, či lhostejností?

Small Giftun, Egypt

Ani v Rudém moři není pochopitelně situace růžová. Turistické lodě vyhazují do vody kdeco. Teď v lednu jsem si udělala pár ponorů čistě za účelem sběru smetí. Vzala jsem si síťovaný pytel od ploutví, do kapsy nerezový nůž pro všechny případy a skočila do vody. Na místech, kde kotví lodě, bývá odpadků nejvíce. Nejdřív jsem sbírala jen drobná smítka, ztracené gumičky do vlasů, sem tam kousek odchlíplého bílého laku z lodi, ale pak jsem zahlédla plastovou láhev. A pak další. A další. Na první pohled nebyly mezi těmi malými korály vůbec vidět. Vše bylo pokryté pískem a jen při bližším zkoumání jsem nacházela víc a víc věcí. Po hodině ve vodě jsem nasbírala plný pytel plastů, plechovek a rybářských vlasců. Dala jsem si záležet, abych z každé nádoby vysypala všechen písek, abych omylem nevylovila i nějakého schovaného korýše. Smíšené pocity, když vidíte, jak se před vámi krčí malá rybka, ale místo korálu si vybere plastový azyl.

Letos se plánuju do Egypta dočasně přestěhovat a potápět se profesionálně. Pohrávám si s myšlenkou, že se zapojím do projektu Project Aware a adoptuji si konkrétní potápěčskou lokalitu (třeba Small Giftun nebo Fanous), odkud budu jednou měsíčně sbírat odpadky a zasílat reporty o nálezech. Je to určitým způsobem závazek, ale také osvěta všem ostatním potápěčům. Je to dobrý skutek.