Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Slavnostně oznamuji, že jsem konečně přišla na chuť potápění v lomech! Zřejmě už jsem se dostatečně rozpotápěla a zorientovala v těch kalných chladných vodách, že si připadám sebejistá a konečně si to začínám užívat. Lomy už pro mě nepředstavují nepřiznané obavy z neviditelnosti ani ze zimy, ale jen čirou zábavu. Naplno jsem si to uvědomila minulý týden na Borku, kde jsme, jako Barakuda, trávili víkend. Já ty moje potápníky prostě zbožňuju. Žádná jiná komunita lidí snad není tak svobodomyslná jako právě potápěči. S takovou nenucenou bezstarostností jsem se nesetkala ani na místech, kde by člověk očekával velký životní nadhled. Proto je mi mezi touhle bandou tak dobře. Můžu se dát do řeči s úplně cizími lidmi, a přesto si budu jistá, že si spolu budeme mít celé odpoledne o čem povídat. Na Borku jsem konečně nabyla tolik potřebnou sebejistotu divemastera, která mi dosud v české sladké vodě chyběla. Už se mi to přeplo v hlavě a dokážu si celý pon...

Můj povrchový interval trvá už 57 dní. Začínám se bát, abych si před příštím ponorem nemusela dát refresh . Takže zatímco moje tělo podprahově souží po dusíku rozpuštěném v žilách, já si opakuju teorii potápění, koukám na Modrou planetu a sem tam si online objednám nějaký ten podvodní doplněk, který zrovna teď (v suchém období) nutně potřebuju 😊 . Mohla bych aspoň zavzpomínat na můj zatím poslední ponor v lomu Borek. První v Čechách v tomto roce, ale rozhodně ne poslední! Nadhodila jsem Barakudě, že jsem se už drahnou dobu neukázala na Borku , a výjezd do tohoto zákoutí byl započat. V tu sobotu 22. února se počasí vyvedlo snad jako na objednávku. Zářivé slunce, teplý vzduch, skoro jarní atmosféra. Těšila jsem se do vody jak malej Jarda, protože poprvé jsem si s sebou vezla dámský sucháč i podoblek SANTI a nemusela jsem se soukat do neforemných pánských variant. Já jsem vždycky fasovala pánské eLko, protože se se svojí nekřehkou postavou do niče...