Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Měsíc červenec Barakuda uzavřela potápěním u slovenských bratrů a sester, a to na nejčistších tamních jezerech – Guláška a Čierna Voda. Osvětové to bylo nejen pro skoro křišťálovou vodu (ve srovnání s českými lomy), ale také díky tomu, že jsem si opět vyzkoušela pár nových věcí. Občas i nedobrovolně. Nevím, čím to je, ale slovenská voda je oproti té české úplně iné kafe. Nejenže je úžasně teplá, ale hlavně je průzračná, kam oko dohlédne. Slováci prý říkají, že je-li vidět na méně než osm metrů, stojí ponory za starou belu. Osm metrů! Co bychom za takovou viditelnost dali třeba na Srní, kde jsem měla problém dohlédnout na počítač. Takže tahle záležitost s viditelností jasně dokazuje, proč Slováci nejezdí potápět k nám. Kdo by si dobrovolně kazil chuť kalnou a studenou vodou, když má za humny skoro světová jezera. Čierna Voda byl takový malý zázrak. Pod hladinou je vše krásně vyvázáno a Slovensko se, co se týče podvodních atrakcí, nemá vůbec za co ...

Zkusil jste to už někdy někdo? Potápět se za bouřky? Ačkoli se to v kurzech spíše neučí, selský rozum nám více či méně říká, že to asi nebude nejlepší rozhodnutí. Kdo by se dobrovolně hnal do vody s vidinou hrozícího nebezpečí? Jistá sebevražda. Tady ani neznalost neomlouvá. Pravidelné víkendové ponory s Barakudou se od konce karantény zatím vždycky uskutečnily, nemělo tomu být jinak ani tentokrát. I když předpověď počasí nám tedy do karet rozhodně nehrála a vyhrožovala průtrží mračen, povodní a divokými blesky. A když jsem se toho rána podívala z okna, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mraky umoudřily a přestaly skrápět zem. Ale protože potápěči jsou srdcem i duší nezlomné osobnosti, které jen tak něco nerozhází a už vůbec ne voda, vyjeli jsme. Lom Rumchalpa u Nové Paky. Cesta ve stále se stupňujícím dešti jemně naznačovala, že tentokrát ten den nemusí proběhnout úplně v pořádku. Mraky dál chrlily galony sladké vody a obloha se temnila rychlostí, s jakou se...