Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Měsíc červenec Barakuda uzavřela potápěním u slovenských bratrů a sester, a to na nejčistších tamních jezerech – Guláška a Čierna Voda. Osvětové to bylo nejen pro skoro křišťálovou vodu (ve srovnání s českými lomy), ale také díky tomu, že jsem si opět vyzkoušela pár nových věcí. Občas i nedobrovolně. Nevím, čím to je, ale slovenská voda je oproti té české úplně iné kafe. Nejenže je úžasně teplá, ale hlavně je průzračná, kam oko dohlédne. Slováci prý říkají, že je-li vidět na méně než osm metrů, stojí ponory za starou belu. Osm metrů! Co bychom za takovou viditelnost dali třeba na Srní, kde jsem měla problém dohlédnout na počítač. Takže tahle záležitost s viditelností jasně dokazuje, proč Slováci nejezdí potápět k nám. Kdo by si dobrovolně kazil chuť kalnou a studenou vodou, když má za humny skoro světová jezera. Čierna Voda byl takový malý zázrak. Pod hladinou je vše krásně vyvázáno a Slovensko se, co se týče podvodních atrakcí, nemá vůbec za co ...

Do mého seznamu potápěných zemí přibyla další položka! Slovensko! Konkrétně senecké jezero Guláška pár kilometrů od Blavy. Předpověď počasí nám ale vůbec nehrála do karet se všemi svými slejváky a přeháňkami. Notabene když jsme měli v plánu nocovat ve stanech. Plátěné přístřešky na blátě, boty od bahna, zablácená výstroj. Pár dní před odjezdem tedy reálně hrozilo, že celá akce, na kterou jsem se tak těšila, kvůli nepřízni počasí padne.  Naposledy jsem se potápěla na začátku června a moje plíce už vykazovaly solidní absťák, tudíž jsem byla přeochotná jet na Slovensko za každou cenu. Představa zimy, mokra a špíny sice odrazovala i mě, ale kousla jsem se a byla ochotná podstoupit cokoli. Koupila jsem si nové holiny a připravená porvat se s přírodním živlem jsem ve stanovený den dorazila k místu odjezdu. Přihlášená sebranka významně prořídla, zůstaly jen silné kusy – já a pět borců. Lepší zůstanou :) . A jelikož já si odjakživa vždy rozuměla lépe se samečky ne...