Pokusil se na mě při potápění zaútočit žralok

Jakkoli se může zdát Rudé moře na potápění jednoduché a prosté, nic nedává zadarmo. Čas od času uděluje lekce, z nichž zamrazí. Jednu takovou jsem dostala i já. Chybělo hodně málo a mohla jsem skončit bez končetin, ne-li mrtvá. Teď po pár dnech, kdy se mi celá situace rozležela v hlavě, si říkám, jak hloupě jsem zareagovala. Nevyplácí se zahrávat si se žralokem.

Předposlední den jižního safari v Egyptě, lokalita Elphinstone. Všichni jsme za poslední tři dny byli ze žraloků nadšení až do nebe, neboť jsme si jich vrchovatě užili u útesu Daedalus. V podstatě při každém ponoru nás potkalo několik kladivounů, žraloků liščích i žraloků dlouhoploutvých (longimanus). Posledně řečení navíc nonstop kroužili pod lodí, kde obyčejně hledají potravu. Tudíž na ně celá posádka byla zvyklá a každý byl přeochotný skočit za nimi do vody a pozorovat je. Poslední ponory na Elphinstone, který je rovněž vyhlášený výskytem kladivounů i ostatních druhů žraloků, se už nesly v duchu, dá se říct, takovém „odpočinkovém“. Respektive jsme si žraloků chtěli ještě na poslední chvíli dosyta užít, než se vrátíme do přístavu.

Já a můj tým už jsme se z ponoru vraceli zpátky na loď, kde pod žebříky na laně visela druhá skupinka naší posádky. Nebylo těžké uhodnout proč. Kolem nich kroužil pěkně urostlý longimanus. Nejen jeden, hned dva najednou. Každý potápěč nadšeně natáčel a fotil, a přestože se všichni drželi jakž takž pospolu, jak se při setkání se žralokem kvůli bezpečnosti obecně doporučuje, bylo vidět, že je jeden z paryb zvědavý až na půdu. Neustále se vracel, zkoumal, plaval kolem.

Ve vodě jsme nakonec už zbyli jen já a můj buddy, a protože byl kolem už relativní klid, rozhodli jsme se ještě pár minut počkat a vychutnat si ty „lidožrouty“. Žralok se blížil a můj buddy-instruktor se připravoval na selfie, zatímco já se držela za ním a neustále jsem se rozhlížela na všechny strany, abych měla druhého žraloka na očích. Ten už se ale neptal a rovnou si mě vybral jako potencionální oběť. Ve chvíli, kdy ke mně připlul tak na půl metru, jsem už začínala tušit, že bude malér. Vypustila jsem na něj z octopusu proud bublin, jak se občas radí na brífingu, ale to pomohlo pramálo. Ač nerada, musela jsem ho kopnout ploutví do čumáku, protože už byl nebezpečně blízko na to, aby se mi zakousl do nohy. Longimanus odplaval, ale mě tenhle kopanec „vystřelil“ na hladinu, kde se při střetu se žralokem rozhodně nedoporučuje zůstávat. Ze zjevných důvodů. Longi si mě totiž nepřestal oťukávat a musela jsem ho kopnout znovu. Buddy na mě zuřivě gestikuloval, ať plavu dolů. Musela jsem se dostat níž, abych žraloka setřásla, ale v tu chvíli jsem byla doslova bezradná. V žaketu jsem neměla žádný vzduch, navíc prázdnou láhev, takže rychle se potopit nebylo vzhledem ke vztlaku snadné. Abych se dostala do minimálně třímetrové hloubky a nacházela se tak pod žralokem (na bezpečnější pozici), musela bych se obrátit hlavou dolů a zabrat ploutvemi. Což bylo teď prakticky vyloučené. V přítomnosti predátora není nejlepší nápad se hýbat. Ale bohužel, přestože se ke mně z obou stran blížili žraloci oba, neměla jsem na vybranou, než se otočit vzhůru nohama a dostat se dolů stůj co stůj. Doplavat k lodi deset metrů po hladině bych nestihla. Riskla jsem to, i když jsem už v duchu polykala andělíčky. Naštěstí se ke mně už ani jeden longimanus nepřiblížil natolik, abych se musela bránit dál. Snad nemusím říkat, že jsem s návratem na loď víc neotálela.  

Na palubě jsem hned dostala čočku, jak si můžu jako divemaster dovolit být tak blbá. Neudržet hloubku byla kardinální začátečnická chyba, za níž se teď kaju a sypu si popel na hlavu.

Ponaučení… Rozhodně teď cítím mnohem větší respekt k mořskému životu, než předtím. Ponorů se žraloky mám za sebou desítky, ale tohle bylo poprvé, co jsem se pod vodou už trošku bála. Byla jsem příliš omámená pocitem senzace, že žralok plave tak blízko, a natáčením videa, že jsem si neuhlídala hloubku. Mohlo to skončit fatálně. Nejen pro mě nebo mého buddyho, ale i pro loď (pokuta / vězení za nedodržení bezpečnosti) a de facto i pro turistický (potápěčský) ruch v Egyptě, pokud by se zavřela lokalita, jak se stalo před měsícem v Ras Mohamed v Sharm el Sheikhu a před dvěma lety na Brothers Islands. A nechci ani pomyslet, že by třeba nějaké autority napadlo kvůli tomu vybít desítky nevinných žraloků…