Kdo jednou vyzkouší potápění s celoobličejovou maskou, už nechce jinak

 Jsem zase o něco dál v podvodních zkušenostech, a to díky celoobličejovým maskám. Tu laicky nejznámější těžkou kovovou retro helmu jsem si sice (vlastní vinou) vyzkoušet nestihla, ale byla mi půjčena aspoň maska jiná – ta žlutá helma komerčních potápěčů. A také celoobličejová maska na běžné potápění, díky níž jsme si s buddym mohli pod vodou povídat.

Na Bořené Hoře se totiž konala každoroční akce historického potápění a byla to paráda. Všechny ty staré hadičky, dejchátka a oblečky (teď mluvím jako správný divemaster 😊). Vše volně k vyzkoušení, takže kdo se chtěl žít do kůže legendárního J. Y. Cousteaua, měl k tomu ideální šanci. Na mě ten den čekala ona žlutá přetěžká pracovní helma. Nemusela jsem se soukat do žádných hadrových obleků, stačilo mít na sobě klasický dnešní sucháč. Na záda jsem dostala láhev s obřím závažím a na hlavu pekelně těžkou helmu s velikánským zorníkem. Měla jsem za to, že se mi v tu chvíli rozlomí krk na vícero částí, jak byla ta výstroj hmotnostně náročná. Ale montéři se mi smáli, že se mám připravit na zítřek, kdy mě krk bude bolet dvakrát tolik. Měli pravdu, ale nepředbíhejme…

Napojená hadicí na vzduch z dvojčat, která ležela na břehu, jsem s pomocí asistentů sešlápla těch několik schodů do vody. Cílem bylo se projít pár kroků po dně a zase se vrátit. S hadicí v ruce a s hmotností asi dvě stě kilo jsem si připadala jako Neil Armstrong na Měsíci. Odpor vody a pompézní zátěž mi úplně neumožňovala pohybovat se pod vodou jako akvabela. Ale zážitek to byl parádní. Snad se mi příští rok poštěstí navléct se do toho hadrového obleku, v němž se potápěl například Cuba Gooding Jr. ve filmu Ten nejlepší.

Druhá celoobličejovka (zřejmě Divator Aga) už byla oproti té žluté hroudě železa (nebo olova, nevím) skoro procházkou růžovým sadem. Tedy skoro. Bylo to vůbec poprvé, co jsem si něco podobného na obličej nasazovala. Nevěděla jsem, jak budu vyrovnávat tlak v uších, jak postupovat při zatopení masky, a jak si to vůbec upevním. My holky máme obrovskou nevýhodu v dlouhých vlasech. Odevšad to vylézá, a i když jsme si téměř jisté, že máme všechny vlasy pod kontrolou, přece jenom se někde objeví nějaký dezertér a zkomplikuje situaci. Jako teď mně. Celoobličejová maska sama o sobě po pár nácvicích složitá na nasazení není, ale celý ten proces je znáročněn přítomností haubny a vlasů. Nikde nic nesmí trčet ani překážet, jinak začne z masky vzduch unikat a dovnitř se vlévat voda. A to nikdo nechce. Chce to fakt trénink a trpělivost, ale pak ty ponory s tímhle monstrem na obličeji stojí za to. Je parádní rozhled, nemusím mít v puse regulátor a nemlží se maska. A jako bonus si s buddym můžeme pod hladinou vykládat. Podvodní walkie talkie. Ulehčuje to situaci v případě, kdy chceme druhému něco říct, ale nevíme si rady s ručními signály. A hlavně když se sami sobě v ne zrovna čiré vodě ztratíte a hledáte se. Stačí říct, že si levitujete u vrtulníku a buddy už si vás najde sám 😊.

Babí léto je na potápění snad nejlepší roční dobou. Člověk je na konci léta takový rozněžnělý a ještě se mu nechce zazimovat se doma. Místo toho soutěží s časem o co nejvíce dnů strávených venku u vody. Chladná rána po probuzení ve stanu jsou kouzelná a neopakovatelná. A co teprve, když vás po noci strávené v lomu probudí houkání sovy. Může být na světě líp?

 

Poznatky k potápění:

·        Není dobré si při oblékání sucháče zapomenout navléknout kšandy. Blbě se pak pod vodou kope 😊

·        Je třeba před ponorem připomenout, že není dobrý nápad svítit buddymu baterkou do obličeje 😊

·        Plavat pod vodou bez ploutví jde. Jen je to fyzicky dost náročné 😊