Moje láska POTÁPĚNÍ

Rozhodla jsem se veřejně sdílet svoji lásku k potápění a ventilovat ji pro mě tím nepřirozenějším způsobem, tedy psaním. Je to vztah už více než šestiletý a paradoxně neskomírá postupným zevšedněním citů a vášně, ba právě naopak. Čím déle se potápím, tím moje láska ke všemu podvodnímu roste a stoupá závratnou rychlostí. Na potápění myslím každý každičký den. Celý den. Potápění je tím prvním, na co mi padne myšlenka hned ráno po probuzení. A zároveň je tím posledním, na co myslím, když v noci usínám. Říká se, že byste se nikdy neměli vzdát toho, na co nemůžete přestat myslet ani jeden jediný den. A já na potápění myslím pořád. Doslova a do písmene pořád. Neustále vymýšlím, kdy a kam se zase pojedu nořit do hlubin, co si přikoupím za vybavení, nebo kolik ponorů za rok zvládnu. Moje citová vazba k potápění je za ta léta už tak silná, že jsem pevně rozhodnutá se potápěním zkusit i živit. A právě o tom chci psát svůj blog. O své cestě ke dráze profesionálního potápěče a o svých zážitcích pod vodou. Popularita potápění obecně velmi roste a svou cestu k němu si nachází více a více lidí. A jelikož se jedná o ne zrovna nejbezpečnější sport, nebude nikdy na škodu sdílet mezi sebou svoje zkušenosti. Nechci tu být za nějakého mentora či rádce, přece jen nejsem (zatím) žádný instruktor. Naopak se mám sama ještě hodně co učit, protože potápění je samo o sobě běh na velmi dlouhou trať. V podstatě celoživotní studium. Jenom mám touhu zprostředkovat své zážitky a svou lásku k tomuto sportu a přiblížit ho lidem, kteří by se k němu třeba jinak vůbec nedostali.

Přiznám se, že jsem se dlouho rozmýšlela, jestli se do blogu podobného typu mám vůbec pouštět. Dopředu totiž vím, že se najde velké procento potápěčů-kritiků, kteří budou mít potřebu se vyjadřovat ke stylu potápění toho druhého a dělat ze sebe po bitvě generála. A ruku na srdce, každá zpětná kritika, byť i neoprávněná nebo rovnou zbytečná se nečte snadno. Ale jak už jsem řekla, nejsem tu od toho, abych udělovala rady, moje texty budou vyloženě jen o mých zážitcích a postupných krůčcích výš. A také o tom všem, co k potápění patří. Tedy o podmořském životě, o jednotlivých druzích ryb či žraloků, o znečištění vod, o nových přátelstvích a zajímavých lidech, o potápěčských lokalitách a cestování obecně, o životě na lodi, o práci v potápěčském centru, o motivaci k potápění, o vybavení potřebném k ponorům, o nebezpečí utonutí, o potápěčských nehodách – fatálních i minoritních, zkrátka o všem, co hýbe (nejen) mým potápěčským životem.

Uvažovala jsem o tom, psát tento blog v angličtině, aby se dostal mezi co nejširší počet čtenářů, ale záhy jsem tento nápad zavrhla. Prvně by mi psaní zabralo dvakrát více času ohledně gramatických kontrol (nemůžu říct, že bych angličtinu ovládala dokonale) a za druhé bych v cizím jazyce nikdy nebyla schopná vypsat se ze všeho tak, jak nejlépe umím, tedy v mateřštině. Koneckonců, překladatelský čudlík do libovolného jazyka se na stránkách vyskytuje, takže nebude problém přepnout do angličtiny.  Výsledek online překladače bude vypadat stejně směšně, kdybych se o psanou anglinu snažila od začátku já, takže lépe se držet češtiny.

Tolik na úvod mého blogu. Vítejte v mém světě.

Jana The Scuba Diver