Prokletí BLUE HOLE v Dahabu: Dusíková narkóza udeřila v plné síle
Volání hloubek, nebo past, z níž není úniku? Otázka pro potápěče: Už vás někdy sevřelo dusíkové opojení? Ten plíživý, zrádný pocit, kdy se realita začne tříštit na kousky... Jak se to projevilo u vás? Jakou intenzitou na vás hloubka zaútočila? Mně si narkóza našla minulý měsíc. De facto poprvé po 13 letech potápění, kdy jsem si myslela, že mě pod hladinou už nic nepřekvapí. A nebyl to žádný euforický tanec – byl to čistý, syrový boj o příčetnost. Každý rok, když se leden láme v únor, opouštím pevninu a vydávám se na Sinaj. Egyptský Dahab je pro mě víc než jen místo na mapě; je to osobní rituál, pouštní útočiště, kde v tichu pod hladinou piluji technické potápění. Letos tomu nebylo jinak. Krátký přelet z Hurghady, útulné Airbnb a první tři dny v hlubinách pod 50 metrů. Vše běželo jako švýcarské hodinky. Jenže Blue Hole, ta mýtická Mekka všech milovníků hloubek, na slovo „rutina“ neslyší. Volání prázdnoty Byl to čtvrtý den. Plán ponoru: 55 metrů. Měla to být třešnička na dort...