DENÍK ZE SAFARI: Plavbyvedoucí, boatmaster, cruise director... Nazvěte mě, jak chcete, ale loď vedu já

Jaké to je být hlavním a jediným dive guidem na safari? Tím, kdo má na starosti itinerář plavby, výběr potápěčských lokalit, denní rozvrh ponorů, plánování hlavních jídel a snacků? A kdo je kolikrát jediným anglicky mluvícím členem posádky a jedinou osobou ženského pohlaví? 

Když jsem v roce 2017 absolvovala své úplně první safari, bylo nás potápěčů na lodi celkem sedm. Jednalo se o čtyřdenní minisafari, malá loďka King Snefro 5 tak akorát pro nás a jednoho potápěčského průvodce. Tenkrát mě to dost udivovalo. Přece jenom strávíme na širém moři několik dní, a kdyby se guidovi něco přihodilo, bude celá skupina potápěčů nahraná. Celý trip by se mohl rázem odpískat.

Nyní se nacházím v podobné situaci, ovšem na druhé straně barikády. Já jsem tím průvodcem, který je momentálně sám na lodi a má vše na svých bedrech. Plavbyvedoucí. Boatmaster. A přes všechnu tu zodpovědnost musím říct, že si to maximálně užívám. Co mě na tom baví nejvíc?

Vybírám si lokality sama

Baví mě fakt, že si můžu s ohledem na potápěčské zkušenosti hostů, počasí a další faktory vybrat potápěčské lokality dle svého gusta. Když zohledním podvodní schopnosti potápěčů, jejich přání, náročnost lokalit, vítr, proudy a kdesi cosi okolo, utvořím si trip podle sebe a jediným, kdo mi může odporovat, je kapitán lodi. Protože poslední slovo má vždycky rais, jak celá posádka kapitána nazývá. 

Tomu se třeba nezdá vzdálenost od jednoho místa ke druhému, nebo loď nemá dostatek nafty, jsou tam špatné podmínky ke kotvení pro větší lodě, nebo jiné důvody. 

Co si budeme, kolikrát je pro výběr lokality rozhodující i to, jestli je tam pokrytí signálem a internetem 🙃. Hosté si možná užívají chvíle klidu bez telefonu, ale my coby posádka nechceme být týden co týden tři dny bez signálu. 

Další výhodou je to, že si na každé lokalitě můžu zvolit profil ponoru takový, jaký si jej přeju mít. Drift, ponor přímo z lodi, změna směru plavání... to všechno si určuju sama a sama to taky musím přednést potápěčům na briefingu. Většinu lokalit znám do detailu, takže si můžu upravit ponor tak, aby vyhovoval všem. 

Jsem nucena komunikovat arabsky

Baví mě fakt, že nikdo z posádky, kromě chlapíka, který má na starosti salon a veškeré stravování, nemluví anglicky. Takže se mnou všichni bez skrupulí komunikují výhradně arabsky a vůbec jim nevadí, že se v arabštině spíše plácám, než abych se kloudně domluvila tak, aby to mělo hlavu a patu. Každopádně díky nim se celkem spěšně učím, jak se arabsky řekne vše, co se točí kolem lodí a potápění.

Tak třeba závaží je rusás, svítilna kašáf, provaz chartům, loď je markeb, žebřík sélim a ponor je ratz – vyslovováno s ráčkovacím „R“.

Kromě toho musím komunikovat s kuchařem, aby věděl, v kolik hodin má připravit snídani nebo oběd, protože pokud je loď charter najatý malou skupinou potápěčů, tvoří se program individuálně k jejich potřebám. Není to tedy klasický budíček v šest, ponor, snídaně, relax, ponor, oběd, relax, ponor, snack, relax, noční ponor, večeře, spánek. 

Občas chce skupinka jen vegetovat na ostrově, šnorchlovat, blbnout na nafukovacím jednorožci nebo spát. Takže je potřeba se každý den všech ptát, co si přejí dělat zítra a podle toho určovat časový rozvrh, který je potřeba překomunikovat (arabsky!) kuchaři, chlapíkům od zodiaků a salon managerovi a vše konzultovat s kapitánem lodi.

Mechanik

Baví mě fakt, že i díky mé spíše NE-arabštině mě celá posádka bere za sobě rovnou. Vůbec to tu není tak, že bych byla považována za méněcennou, protože jsem holkou v ryze mužském, notabene muslimském světě. Stačí navzájem respektovat jeden druhého, ráno se pozdravit, přeptat se, jak se kdo má, poděkovat, poprosit a usmát se a celá posádka mi bez ptaní snese modré z nebe.

Život na moři plyne jinak

Strašně mě baví, že život na moři probíhá úplně jiným tempem a v jiném rytmu, než život na souši. Mám pocit, že jsou si lidi na lodi k sobě jaksi blíž. Třeba dneska mě dojala úplně banální situace. Šla jsem posádce oznámit, že dnes už noční ponor z důvodu nezájmu nebude, načež jeden z nich vytáhl z kapsy plechovku s olejovkama a ukázal ji druhému, že si spolu půjdou dát sváču. Nevím, jestli mě na tom dojal ten prostý fakt lidské (chlapské) soudržnosti, nebo jen projev laskavosti a „pokrevního“ bratrství.

Být boatmasterem je svoboda, moc, i zodpovědnost. Vždycky není všechno zalité sluncem a růžové brýle se snadno polámou. Boatmaster musí umět vyřešit i konfliktní situace, které se týkají všeho ostatního. Špatné jídlo, nefungující klimatizace, netekoucí voda, vypadlá elektřina, ztráta osobních věcí, zdravotní potíže, rozbitý kávovar nebo uprostřed týdne došla cola light. 

Někdy je potřeba před hosty i spoustu věcí zamaskovat. Například když mechanik nestihne nafoukat všechny lahve včas a já narychlo musím vymyslet náhradní program nebo hosty rozptýlit a koupit si tak čas. 

Naštěstí mám bohaté zkušenosti z hotelu jako recepční, i jako delegátka cestovní kanceláře, takže mě většina věcí nevyvede z míry. 

Cruise directorem nejsem každý týden, jak by mohlo vyznít. Jednou za čas se povede plavba, která k tomu vybízí a je potřeba se chytit na udičku a vyplout vstříc dobrodružství.