Wadi el Gemal je poušť, magrovy i korálové útesy Rudého moře

Nechám projednou potápění stranou a rozpovídám se o místech tak magických, až berou dech, a zároveň neuvěřitelně křehkých, které je potřeba opatrovat a chránit. Řeč bude o Wadi El Gemal - národním parku jižního Egypta a organizaci RED SEA PROJECT™, jež je jednou z těch, které nad parkem drží ochranný štít.

Zima v Egyptě pomalu končí, což je fantastická zpráva hlavně kvůli potápění. Voda se oteplí, vítr se umírní a všechny lodě, které přes obvyklou zimní pauzu končí v pravidelném servisu v suchém doku, vyplují do další sezóny jako nové.

A protože se teď přes silnou zimu, jakou v Egyptě nepamatují od doby, co prorok Mohamed přišel s islámem, skoro nepotápím, mám kapacitu podívat se do míst, kam mě to vždy táhlo.

Marsa Alam, navzdory tomu, jak nelehké místo k žití to je, bude v mém srdci vždycky mít svůj chlívek. Ačkoli se posledních pár let zdržuji spíše na živějším severu, je mi Marsa Alam větším domovem, než kosmopolitní Hurghada.

Vždycky jsem toužila poznat tu nekonečnou cestu pouští, jen tak někde se zastavit a vykydnout se na kusu opuštěné pláže, kam noha turisty nevkročí jak je dekáda dlouhá. Jenže bez auta je tam člověk celý bezradný. Stovky kilometrů dlouhá silnice, táhnoucí se až k hranicím se Súdánem, nejde ujít pěšky, ani kdyby se člověk rozkrájel. Přestože teď v únoru ještě slunce tolik nepálí a procházky po poušti jsou fyzicky snesitelné.

Řízení v Egyptě je organizovaný chaos

Okolnosti tomu hrály, že jsem se konečně rozhodla zajít do místní autopůjčovny, jak jsem to sama sobě už několik let slibovala, vydat se na svůj osobní road trip a užít si egyptskou poušť podle svého gusta.

Řízení v Egyptě je stručně řečeno velká výzva. Přejíždění z pruhu do pruhu bez blinkru a předjíždění zprava je tu absolutně normální a nikdo se nad tím nepozastavuje. Přednost zprava samozřejmě neexistuje, a když do sebe dvě auta sem tam trošku ťuknou, zhodnotí oba řidiči škrábanec na autě jako uspokojivý, podají si ruce a pokračují v jízdě.

Navzdory tomu, jak chaoticky tento způsob jízdy může působit, nikdy jsem se tu nesetkala s plnokrevnou bouračkou nebo že by někdo někoho nedejbože přejel. Egypťani jsou možná v řízení svérázní, ovšem rozhodně vědí, co dělají a jen tak něco je nerozhodí.

Musím říct, že jsem tento styl jízdy hodně rychle přijala za svůj. Adaptovat se na rallye Hurghada je až příliš snadné a zábavné a v podstatě se nedivím, že tu automaty rostou jako houby po dešti a manuály pomalu ale jistě končí v propadlišti dějin. Brzda i plyn tu dostávají dost zabrat a v tom maglajzu na silnicích musí být opruz neustále řadit.

A co víc, v Hurghadě skoro neexistují značky ani semafory. Pokud si vybavím tři semafory na celé město, pak je to hodně. Značky dávají tak akorát na srozuměnou, kdy přijde U-turn nebo retardér, ovšem zákazy zastavení, maximální rychlost, hlavní silnice nebo podobné obligátní výstrahy tu řidič nenajde skoro vůbec.

Není proč. Zaparkovat se tu dá absolutně kdekoli a nikde nehrozí odtažení, protože odtahová služba tu neexistuje. Stejně tak se nikde neplatí za parkování. Jediné, co by řidiče mohlo vytáčet, je abnormální počet retardérů, které jsou všude, a hlavně skoro nikde na ně neupozorňuje značka. Takže si řidič nikdy nemůže být jistý, jestli do nějakého nevrazí.

Kontroly, respektive check-pointy, se nacházejí mezi jednotlivými městy, kde sem tam důstojníci někoho vytáhnou, požádají o doklady a nechají jet dál. Já, coby evropská blonďatá atrakce za volantem mám tu výhodu, že se stačí na oficíra usmát a v tu ránu pan uniformovaný zapomene, že nějaké doklady chtěl vidět a stačí mu pořídit si se mnou selfíčko.

Svícení není v Egyptě nutné, a to ani za tmy, kdy se většina řidičů údajně snaží šetřit žárovky. Kdekdo (včetně mě, když jsem špatně odbočila) couvá i na rychlostní silnici a všichni troubí jako o závod, zejména preventivně, když chtějí dát najevo, že předjíždějí, aby do nich soused vedle nenaboural.  

Na kruháč si každý vjíždí, jak je mu libo, chodci přecházejí, kde je napadne a tak vůbec celkově je autodoprava u Rudého moře jakýsi egyptský folklor, který by si Egypťani snad měli nechat zapsat na seznam národního bohatství. Jen pro úplnost dodám, že litr benzínu tu aktuálně vyjde na 12 korun.

Road trip do pouště a zpět

Ovšem to jsem hodně odbočila. Cesta z Hurghady do Marsa Alam nepotřebuje ani mapu, ani GPS, protože ta cesta je tak snadná, že ji zvládne naprosto kdokoli. Tři hodiny za volantem jsou standard, a přestože je na místních „dálnicích“ nejvyšší povolená rychlost 110 km v hodině, lze jet stopade, aniž by se někde schovával radar nebo chlupatej s plácačkou.

Za městem Marsa Alam, které se mimochodem rapidně rozrůstá a modernizuje, začíná chráněný národní park Wadi el Gemal, jenž se rozprostírá na ploše skoro 5 tisíc čtverečních metrů. Projet ho tedy celý je takřka nemožné, ovšem není to nutné. Ta nejhezčí místa jsou u pobřeží, kudy vede silnice.

Wadiel Gemal je domovem ostříže arabského, impresivního to ptáka, a mnoha dalších létavých dravců, včetně ohrožených druhů. Své místo tu mají také gazely a kozorožci, krab bělostný, pouštní hadi, štíři a různá jiná havěť. Oblast je osídlena kmenem Ababda, který dbá na své tradice a způsob žití.

Národní park je na pobřeží protkán mokřady a mangrovy, které jsou útočištěm mnoha právě vylíhlých živočichů. Poušť nabízí úchvatné pohledy na zajímavá skalní uskupení a vzrostlé akácie. Řada míst je prakticky člověkem nedotčená, panensky krásná a ve své křehkosti a kráse zcela unikátní.

K národnímu parku Wadi el Gemal pochopitelně spadají také vodní oblasti, korálové útesy a přilehlé ostrůvky, včetně Hamata Islands. Nezisková organizace Red Sea Project™ z vlastní iniciativy převzala na svá bedra ochranu místních přírodních krás a živočichů a přispívá k edukaci domácích i zahraničních návštěvníků Rudého moře.

Za cíl si bere monitoring živočichů, v čele s želvami, dugongy, delfíny a žraloky, spolupracuje s egyptskými autoritami za účelem ochrany životního prostředí a ohrožených oblastí, provádí pravidelné úklidové akce a za pomoci odborníků i laické veřejnosti táhne za jeden provaz s cílem chránit svůj přírodní poklad.

Chcete-te li přidat ruku k dílu a pomoci na dovolené projektem i Vy, budete vítáni ♡.