Jana: The Scuba Diver - Potápění v Egyptě

Letos tomu budou už tři roky, co se mi splnil jeden z mých velkých potápěčských snů. A protože k tomu výročí dojde už příští měsíc, nebude od věci připomenout si ten velký den mým původním blogem, který jsem si tehdy psávala. Tahle retrospektiva je úžasná. Tehdy to byl můj 24. a 25. ponor vůbec. Stále jsem byla novicka, přestože už jsem měla potápěčskou licenci skoro tři roky. A už tehdy mi hlavou probleskávala kariéra profesionálního potápěče. Je až mrazivě překvapivé, jak se některé sny nemění. Naopak - vyvíjejí se. Jen je potřeba k nim dozrát...  Mám obrovskou radost a pocit zadostiuči nění. A proč? Po dvou letech jsem si konečně splnila další ze snů a potápěla se v Larnace ke světoznámému vraku lodi Zenobia . Všechno se to seběhlo v podstatě jednou velkou náhodou. Shodou okolností jsem dostala nabídku vrátit se na Kypr, a proto jsem letos předčasně ukončila roční pobyt v Abu Dhabi. Což mě přivedlo k měsíčnímu volnu, které jsem vyplnila návštěvou ...

Moje uplynulá sobota se nesla ve znamení potápění! Ne, neodletěla jsem zase do Egypta, naopak jsem po dlouhé době opět smočila výstroj ve vodě sladké. Moje česká potápěčská základna Barakuda totiž organizovala potápěčský víkend na lomu Bořená hora u Benešova. Já ty ponory ve sladké vodě nemám moc v lásce, a to ze dvou primárních důvodů. Zaprvé bývá ve vodě i v letních měsících pořádná kosa a zadruhé viditelnost v těch horších případech nedosáhne dál než na jeden metr. V těch lepších dnech je člověk rád, když dohlédne do cca pěti metrů. Takže co z toho ponoru nakonec dotyčný má, když se obtěžuje celou svou výstroj dotáhnout k danému místu a pořádně ji zmáčet a ušpinit? Je to vášeň, životní styl, potřeba dýchat pod vodou, stav beztíže… tohle všechno dohromady nutí potápěče bahnit se v kalných studených vodách a prozkoumávat to málo, co zdejší lokality nabízejí. Ne nadarmo se do zatopených českých lomů záměrně shazují vraky aut, autobusů ...